Barack Obama chtěl dělat vše jinak než jeho předchůdci, a platilo to i na poli zahraniční politiky. Chtěl, aby Spojené státy už nepředstavovaly globálního policistu, ale aby byl jejich vliv patrný jen na pozadí celkového vývoje. Neměly už být dominantní silou, namísto toho mělo přijít budování koalic a široká jednání o mezinárodním politickém vývoji. Americký prezident pravděpodobně nepředpokládal, k čemu nakonec dojde. Spojené státy jsou nyní zataženy do všech front na Blízkém východě, a to dokonce i v zemích, které stojí proti sobě. Absurdní byla například situace z minulého týdne, kdy USA podporovaly sunnitskou koalici v Jemenu, která bombardovala Íránem podporované rebely. Spojené státy ale také poskytly pomoc šíitským jednotkám, které vede íránský generál. Americká vláda navíc jedná s Íránem ohledně využívání jaderné energie v této zemi, proti společné dohodě ale stojí tradiční spojenec Američanů Izrael.
Politické jistoty minulosti se ztrácejí. Kdo je dnes spojencem a kdo je nepřítelem Spojených států? Je Izrael stále v pozici nenahraditelného spojence? Řada dřívějších konstant, které na Blízkém východě platily po celá desetiletí, nyní padá. Dnes USA stále dodávají obrovské množství zbraní na vysoké technologické úrovni konzervativní Saúdské Arábii i přesto, že tato země brutálně potlačuje každý opoziční hlas a podporovala islámský teror přes řadu „charitativních“ organizací. Washington se donedávna cítil této zemi zavázán, ale to se může změnit s tím, jak probíhá rozvoj alternativní těžby ropy a zemního plynu v USA. Vztahy s Rijádem se mohou úplně změnit, či alespoň významně ochladnout.
Sunnitská Saúdská Arábie a šíitský Írán spolu bojují o dominanci v celém regionu, včetně Sýrie, Iráku a nyní i Jemenu. V současnosti ale dochází ke změně, protože americké zájmy se na rozdíl od minulosti částečně překrývají se zájmy Íránu. Zatímco vztahy mezi Washingtonem a Izraelem se dnes pohybují na nejhorší úrovni v historii, vztahy Američanů a Teheránu se díky boji s Islámským státem stal v podstatě vztahem partnerským. Nic na tom nemění neochota obou stran o něm takto hovořit. Pokud má Obama dosáhnout úspěchů v zahraniční politice, musí být jaderná dohoda s Íránem dotažena do samotného konce. Izrael si ale přeje pravý opak, protože se obává, že Washington přijme příliš mnoho ústupků.
Izrael z výše uvedeného důvodu popisuje současná jednání mezi USA a Íránem jako „naivní“. Objevují se i zprávy, že izraelská tajná služba sledovala jednání mezi Američany a Íránci v Lausanne, což Obamu rozčílilo. Jeho poradci tak hovoří o tom, že Spojené státy by nakonec mohly ukončit slepou podporu Izraele v OSN a uzavřely by dohodu s Teheránem spolu s Evropou, Čínou a Ruskem. Jak mohly věci dojít tak daleko? Vše začalo arabským jarem, které nakonec skončilo tím, že v Egyptě je opět u moci vojenská diktatura a Libye a Jemen jsou v rozkladu. Washington se ale nejvíce obává Islámského státu a v boji s ním je ochoten učinit bolestivé ústupky.
Nejmocnější silou na Blízkém východě se nyní jeví Írán, který může být konečným vítězem všech geopolitických posunů v regionu. George W. Bush po útocích z 11. září zaútočil na sunnitský Afghánistán a Irák, neučinil toho ale moc na oslabení Hizballáhu financovaného Íránem. Nejdůležitější baštou Íránu je ale Bagdád. Bez pomoci Íránu by irácká armáda nebyla schopna bojovat s Islámským státem. Zpravodajské služby dokonce hovoří o tom, že Washington nyní koordinuje své vzdušné útoky s íránským vedením a íránské jednotky se v podstatě staly součástí americké ofenzívy, protože Obama nechce do Iráku poslat americké vojáky.
Podobné strategické aliance jsou hlavně odrazem pragmatických řešení současných problémů a nepředstavují fundamentální posun ve vztahu USA a Íránu. Celá věc je ve Washingtonu poměrně kontroverzní, avšak šance na hlubší posun tu přesto je. Vše se ale opět točí kolem jaderné dohody. Posledních 12 let stál v popředí pozornosti možný jaderný konflikt mezi Teheránem a zbytkem světa. OSN kvůli íránskému jadernému programu schválila řadu sankcí, i když jasný důkaz, že Írán vyvíjí jadernou zbraň, se nikdy neobjevil. Je ovšem jasné, že tato země podváděla při kontrolách a nevyhověla řadě požadavků expertů z IAEA.
V červnu by se měla projednávat dohoda, která by přesně nastavovala závazky Íránu a Západu. Nyní ale ohledně této dohody převažuje spíše pesimismus. Írán bude pravděpodobně blokovat jakoukoliv dohodu, která by omezovala jeho suverenitu. Evropa a USA zase chtějí, aby uvolňování sankcí probíhalo jen postupně a v závislosti na tom, jakou vůli ke spolupráci bude Írán vykazovat. Obama může zariskovat, což dokazuje obnovení diplomatických vztahů s Kubou, které pobouřilo některé republikány. Větší volnost mu poskytuje to, že je ve druhé polovině svého druhého funkčního období. Sám ale sankce zrušit nemůže, může je pouze přechodně uvolnit, což by ale Írán pravděpodobně neuspokojilo. Írán zase dává najevo, že je ochoten uzavřít dohodu, ale pouze, pokud to bude „dohoda dobrá“.
Zdroj: Der Spiegel