Pohled na statistiky mluví jasně – český národ je v otázce odkládání peněz na penzi zodpovědný. A to je dobrá zpráva. U penzijních společností si na důchod spoří (ke konci roku 2014) 4,897 mil. obyvatel, což představuje takřka tři čtvrtiny způsobilého obyvatelstva (ve věkovém rozmezí 18 – 64 let). Přesto není bezmezné nadšení na místě. Čísla mají totiž tu moc, že bez kontextu dokážou zakrýt nepříznivé skutečnosti. Ve srovnání s rokem 2013 totiž loni počet účastníků v penzijních společnostech (oněch 4,897 mil.) klesl o 3,4 %. Intuitivně se nabízí otázka – proč?
Svou roli bezesporu hraje současné složení vlády, nedůvěra nových klientů a často také nesrozumitelná struktura investic účastnických fondů penzijních společností. Právě jim jsou věnované následující řádky.
Na úvod jen velice zjednodušeně připomeňme, jak celý systém spoření funguje. Vedle prvního pilíře, který funguje na průběžném systému financování (aktivní obyvatelstvo odvádí peníze do státní kasy, ze které následně zamíří k penzistům), koexistují „fondový“ (druhý) pilíř a (třetí) pilíř „penzijního připojištění“. Druhý pilíř umožňuje účastníkům navýšit pojistné na důchodové spoření, v rámci třetího pilíře pak získávají nárok na státní příspěvek a daňové úlevy. Odváděné peníze spravují penzijní společnosti, které je skrze své fondy (dynamický, vyvážený, konzervativní a státních dluhopisů) ve snaze o zhodnocení investují. Jako klient tedy při uzavření smlouvy o penzijním spoření musíte obezřetně volit fond, jehož investiční strategie je Vám nejbližší. Určitě pak nezaškodí seznámit se s jednotlivými třídami aktiv, do kterých spravované prostředky míří.
Produkty peněžního trhu
Mezi produkty peněžního trhu patří krátkodobé půjčky s dobou splatnosti maximálně do jednoho roku. V zásadě se jedná o velice konzervativní produkty, u kterých výnos dosahuje spíše desetin procenta. V minulém roce do této třídy zamířilo zhruba 9 % veškerých prostředků držených ve transformovaných fondech (konkrétní údaje pro účastnické fondy penzijních společností bohužel Asociace penzijních společností ČR neuvádí. Účastnické fondy však ve srovnání s transformovanými spravují výrazně nižší objem aktiv, proto procentuální hodnoty příliš nevychýlí).
Dluhopis
Dluhopis fakticky představuje formu závazku, v níž se dlužník zavazuje splatit věřiteli k předem stanovenému datu vypůjčenou částku, navýšenou o výnos ve formě jedné či více kuponových plateb. Nejoblíbenější jsou mezi fondy dluhopisy státní. Všeobecně totiž panuje víra, že státu jaksi nehrozí bankrot a vyrovnání závazků z jeho strany nebude ohroženo. I proto penzijní fondy preferují dluhopisy jednotlivých zemí, před těmi korporátními. Sluší se však dodat, že se i mezi státy najdou takoví, kteří si přízeň penzijních fondů nevyslouží. Stejně jako v bance půjčku spíše dostane solventní klient s nadstandardním příjmem a bezúhonnou historií plateb, také na trhu se státními dluhopisy přitáhne pozornost investorů spíše bezpečná země. Riziko nesplacení je u ní výrazně nižší, což investoři pochopitelně oceňují.
Pokud si v bance chcete půjčit peníze, zaplatíte úrok. Stejný princip funguje také na trhu se stáními dluhopisy. Jsou to pak právě bezpečnější země, které za možnost získat peníze od investorů musí zaplatit menší úrok. Rizikovější státy musí k upoutání investorova oka nabídnout vyšší výnos, kterým platí za vyšší riziko.
Dluhopisy jsou vůbec nejoblíbenější třídou aktiv mezi (transformovanými) fondy. V loňském se na portfoliích podílely 88,9 %.
Akcie
Akcie je majetkový cenný papír představující přímý podíl na základním kapitálu společnosti. Jeho koupí získává držitel přístup ke dvěma formám zhodnocení. Prvně si každoročně (mnohdy spíš kvartálně) přijde na dividendu. Ta představuje část zisku společnosti, který je investorům vyplacen. Druhý zdroje potenciálního zbohatnutí spojeného s držením akcií představuje kapitálové zhodnocení. Pokud koupíte akcii za 100 Kč a její hodnota vzroste na 200 Kč, právě rozdíl ve výši 100 Kč představuje Vaše kapitálové zhodnocení. Akcie jsou všeobecně považovány za rizikovější třídu, i proto je jejich zastoupení v portfoliích fondů výrazně nižší. Výjimku tvoří pouze dynamický fond.
Skladba portfolia fondů penzijních společností
Při skladbě portfolia hraje roli hned několik faktorů. Prvním je samotná povaha fondu. Zákonnou povinností penzijních fondů je nabídnout alespoň jeden konzervativní fond, struktura dynamičtějších strategií je pak plně v jeho režii. Zjednodušená poučka pak zní – „čím rizikovější profil fondu volíte, tím větší část prostředků míří do akcií“. Dobrý manažer fondu se však pochopitelně neřídí poučkami, ale promptně reaguje na vývoj trhu. Ten je totiž svou povahou živelnou strukturou, na které často teoretické koncepce rychle vezmou za své. I proto se můžeme setkat se situací, kdy dynamický fond sází ve větší míře na dluhopisy, než-li na akcie. Kupříkladu ve chvíli, kdy ceny akcií stoupají do stratosférických výšin, může opatrnější strategie nákupu dluhopisů ochránit peníze spořené ve fondu před nemalými ztrátami. Manažer fondu si však musí stejně tak dát pozor, aby akciová složka ve chvílí rychlého růstu trhů představovala dominantní procento, jinak své klienty ochudí o atraktivní zhodnocení, které akcie historicky nabízejí.
V prvním díle s názvem Penzijní spoření – odpovědný přístup v boji s „ekonomicky chmurnou“ demografií jsme se zamýšleli nad smysluplností penzijního spoření. Druhý díl s titulem Portfolio penzijních fondů – jak se vyznat v jednotlivých třídách aktiv? nás provedl jednotlivými třídami aktiv a dal nám nahlédnout na problematiku skládání portfolia penzijními fondy. Do úspěšného složení skládanky nám zbývá zodpovědět poslední otázku, který z nabízených fondů si vlastně vybrat? Právě tomuto tématu je věnována poslední část našeho miniseriálu o penzijním spoření s názvem Jak si správně zvolit penzijní fond – historický souboj akcií a dluhopisů?