Írán je stále zavrhovaným státem a jen málo lidí ze Západu ho nepovažuje za nedůvěryhodnou a nebezpečnou zemi. Přesto by ale nyní díky dohodě z Lausanne mohly být ukončeny dlouhodobé sankce, které tuto zemi svazovaly. Tato dohoda si zaslouží velkou pozornost, protože se týká země, která je větší než Jižní Afrika a kde žije 81 milionů lidí. A tato země by se mohla brzy dostat mezi nejdůležitější ekonomiky světa.
Pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Velká Británie, USA, Čína, Rusko a Francie) se spolu s Německem shodlo na tom, že ukončí izolaci Íránu, která začala už v roce 1979. Omezení obchodu odráželo obavy z toho, že íránské obohacování uranem mělo za cíl jaderné zbrojení. Ke konečné dohodě je ještě daleko. Ale je jasné, že Írán má obrovskou zásobu přírodních zdrojů a mohl by tak na globální ekonomické scéně hrát klíčovou roli. Jeho prokázané ropné rezervy dosahují 157 miliard barelů, což ho řadí na třetí až čtvrté místo na světě. K tomu je nutné přidat 33 bilionů kubických metrů zemního plynu, kterého má tedy více než Rusko. Írán je prostě energetickým gigantem a spekuluje se o tom, že při dobré vůli na všech stranách mohou jeho exporty rychle růst.
Pokud by se íránské exporty ropy zvedly z 1,1 milionu barelů za den na 3 miliony barelů za den (průměrná úroveň z poloviny devadesátých let), země by v této oblasti svou důležitostí předehnala Kuvajt. Poté by také prudce rostla pravděpodobnost, že ceny ropy se budou i nadále držet na nízkých úrovních, což by pomohlo zejména těm ekonomikám, které dovážejí velké množství energií. Změnu ve vztazích přitom odstartovalo už dosazení nového íránského prezidenta Hasana Rúháního v polovině roku 2013. Do čela země se tak dostal umírněný duchovní, který hovoří anglicky a má doktorát z Velké Británie. V roce 2014 ujišťoval, že jeho země nikdy nechtěla nic jiného než mírovou technologii a je otevřená pro obchod.
Nezávislí analytici ze Západu odhadují, že íránský produkt dosáhl v roce 2014 asi 450 miliard dolarů, což by ho řadilo mezi 30 největších ekonomik světa a před země jako Austrálie či Tchaj-wan. Další potenciál je obrovský, protože Írán má mimo přírodních zdrojů také vysoce vzdělanou a mladou populaci. Tvrdým zásahem dříve prosperující ekonomice byla revoluce roku 1979. Írán se tedy nevezl na vlně rozvoje, kterou využívaly země od Číny po Turecko. Íránci jsou tak dnes mnohem chudší než Turci a Rúhání slibuje, že to se změní. Írán se podle něho stane „nejatraktivnějším rozvíjejícím se trhem na Zemi“. S ohledem na to, jakými zdroji disponuje, to není přehnané tvrzení.
Detaily jaderné dohody se Západem mají být ujasněny v červenci, ale je pravděpodobné, že jednání se protáhnou. Prohlášení zástupců jednotlivých stran se značně liší a každá z nich má vlastní představy o tom, jak bude vše pokračovat. Před ukončením sankcí musí být také potvrzeno, že Írán skutečně spolupracuje, a to může zabrat dlouhé měsíce. V USA a Velké Británii je také nemálo hlasů, které dohodu kritizují. Uzavírání nějakého národa od globálního dění ale není dlouhodobým řešením. Jak ukazuje historie, nejlepší prevencí vojenského konfliktu je obchod a ekonomické vazby.
Zdroj: The Telegraph