Spikleneckých teorií o tom, jak mocné korporace vysávají peníze či i něco víc z nás nebohých spotřebitelů, je dlouhá řada. Některé z nich jsou vyloženě sci-fi, na některých je něco pravdy a pak jde většinou o nějakou variaci na téma monopolu, monopolní spolupráce, selhání trhu, apod. Dlouho bychom v této souvislosti mohli hovořit třeba o a možná i Applu. Kde například končí odměna za riziko, inovativnost, kreativitu a začíná onen výcuc spotřebitele? Jen těžko ale lze argumentovat, že by k podobným „monopolním“ excesům docházelo v případech, kdy mezi sebou na trhu intenzivně soupeří více firem.
Typickým příkladem této druhé možnosti by mohly být automobilky, z nichž má dlouhá řada problém s pokrytím nákladu kapitálu (počítáno na bázi cash flow) a všechny v podstatě čekají, až se „něco“ stane. V takových odvětvích je nasnadě hovořit o tom, že trpí naopak ti, kteří poskytují, či poskytli kapitál, a ne spotřebitelé. Mohlo to vše ale být jinak? Našel by se mechanismus, který by neviditelnou ruku trhu svazoval i tam, kde by měla bez problémů kralovat?
Jose Azar z Charles River Associates tvrdí, že tomu tak být může a dokonce tomu tak je. Analyzoval vývoj kolem amerických leteckých společností a dospěl k závěru, že na jejich chování má vliv struktura jejich vlastníků. Konkrétně řečeno, společnosti, které byly vlastněny stejnými investičními fondy, měly tendenci držet vyšší ceny letenek a to o 3 – 5 %. Pan Azar tedy v podstatě tvrdí, že pokud má nějaký fond podíl ve dvou či více aerolinkách, má to za výsledek omezení konkurence, růst cen a zákazník trpí.
Pokud se nad tím zamyslíme, nejde o nic kontraintuitivního – pokud tu je jeden vlastník, je z uvedené perspektivy v podstatě jedno, jestli má jednu firmu, nebo jestli jí rozdělí na firem deset. Stále se bude snažit o maximalizaci svých zisků a hodnoty firmy/firem. Co je na výše uvedeném alespoň pro mě dost překvapivé, je to, že by tento mechanismus, kterému bych bez váhání říkal „skrytý monopol“, fungoval i v případě relativně roztříštěného vlastnictví investičními fondy. Například u zkoumané UA má pět největších fondů 49 % podíl a většina z nich tvoří hlavní akcionáře i v Southwest, Delta a ostatních. Můžeme to brát jako argument pro i proti, mě to spíše připadá jako proti. Nějak si nedovedu představit, že by se i pět fondů explicitně, či implicitně domlouvalo na tom, že budou nějak motivovat management firem ke skryté spolupráci. Aktivismus akcionářů bychom měli vítat, ale toto by byla velmi podivná forma.
V reakci na uvedené zjištění se už každopádně objevují návrhy na „řešení“. Ty jsou poměrně přímé – zakázat fondům, aby v daném odvětví měly podíl ve více než jedné společnosti. Jak by se to v praxi provádělo, je opět nad mou představivost: Dejme například tomu, že fond X si z daného odvětví vybere investičně nejatraktivnější firmu a vsadí na ni (jen na ni). Nyní ale dojde k poklesu ceny akcií firmy druhé, která se tak stane atraktivnější. Fond jí ale může koupit jen poté, co si uvolní ruce - prodá firmu první. On jí vlastně nemůže koupit nikdo, kdo je v odvětví už zainvestovaný. A to nemluvím o tom, že takto by pro fondy vlastně nemuselo být ani dost akcií – z každého odvětví by mohly mít pouze jednu firmu.
Na druhou stranu uvažuji o tom, že pokud by popsaný mechanismus skrytého monopolu skutečně fungoval, nemuseli bychom konec konců zůstávat jen u cen. Kolaborující akcionáři by mohli nutit firmy třeba i k tomu, aby se držely zpátky, co se týče nákladného výzkumu a vývoje, investic a podobně. Například ve farmaceutickém odvětví by šlo doslova o tragédii. Je to vlastně škoda, že pan Azar nezkoumal právě toto odvětví, či zmíněné automobilky.
Jak je asi patrné, váhám s tím, zda mám celé této tezi o investorském spiknutí proti spotřebitelům uvěřit (moc ale neváhám s tím, že popsané „řešení“ by nadělalo více škody než užitku). Příliš mi to celé zavání v úvodu zmíněnými spikleneckými teoriemi. Ani data nemusí být objektivní, ač nechci sklouznout k Churchillovu polocynismu: „Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval“. Někdo ale tvrdí, že z jeho úst to nikdy nezaznělo a rozšiřoval to o něm Goebbels. Prostě spiklenecké teorie a dohady kam se podíváš.
Investiční disclaimer