Zůstával jsem docela ticho o Řecku, nechtíc křičet Grexit v plném divadle. Ale když se mi dostali pod ruce reporty z vyjednávání v Bruselu, něco musí být vyřčeno – co si jako věřitelé a hlavně MMF myslí, že dělají?
Mělo to být vyjednávání o cílech pro primární přebytek a pak o ulehčení dluhového břímě, která jinak přináší nekonečnou krizi budoucnosti. A řecká vláda souhlasila s něčím, co je vlastně docela vysoký primární přebytek, zejména pak při faktu, že rozpočet by byl ve velkém přebytku, pokud by ekonomika nebyla v depresi. Na to ovšem věřitelé pokračovali v odmítání řeckých návrhů na základě toho, že se příliš spoléhají na daně a ne dostatečně na výdajové škrty. Takže jsme stále v situaci, kdy se diktuje domácí politika státu.
Předpokládaným důvodem pro odmítnutí řešení na základě daní je, že by to mohlo poškodit růst. Vhodná odpověď by byla – děláte si srandu? Lidé, kteří nevidí škody způsobené šetřením říkají tohle? Podívejte se na graf, který srovnává projekci z roku 2010 MMF a realitu. A nyní chtějí ostatní poučovat o růstu? Navíc obavy o růst jsou zcela věcí nabídkové strany ekonomiky, která bezesporu operuje alespoň 20 % pod svým potenciálem.
Mluvte s lidmi z MMF a oni začnou s tím, že je nemožné se dohodnout se Syrizou, začnou s jejich zlostí nad jejich proklamacemi a tak podobně. My ale nejsme na střední škole. A nyní to jsou věřitelé, více než Řekové, kteří neustále hýbou brankou a nedovolí skórovat.
Takže co se tady děje? Je cíl zničit Syrizu? Je cíl přinutit Řecko k bolestnému a katastrofickému bankrotu?
Je na čase přestat mluvit o tom, že to je jen vina Řeků. Pokud se Grexit realizuje, bude to protože věřitelé, nebo aspoň MMF to tak chtěl.
Zdroj: blog Paula Krugmana