Česká ekonomika roste v rámci EU nejrychlejším tempem. Mzdy však tempu růstu HDP neodpovídají. Podle Jiřího Rusnoka, vrchního ředitele a člena bankovní rady České národní banky se dá v krátkém časovém horizontu čekat, že tempo růstu mezd v ČR dostihne ukazatel HDP. „Mzdy podle mého názoru budou postupně dotahovat tempo růstu HDP a v jisté fázi ho dokonce překonají,“ řekl Rusnok v rozhovoru pro Patrii Online.
Patria Online: Mohou poslední události ohledně řešení řeckého zadlužení ovlivnit v ČR rozhodování o tom, zda se země více přimkne k evropským institucím nebo ne?
No, nálady se opravdu špatně odhadují. V zásadě totiž mluvíme o nějakých náladách a emocích a jejich promítnutí do názorového spektra. Řekl bych, že ta věc zůstane emocionálně poměrně dost citlivá, ale troufnu si odhadnout, že celkový výsledek o tom, zda se má Česká republika zapojit do evropské jednotné měny, poslední řecké lapálie nějak výrazně neovlivní. Myslím si, že ti, co zastávají názor o vstupu ČR do měnové unie, u toho zůstanou a ti, co mají jiný názor, zůstanou u toho svého. Velké pohyby mezi těmito skupinami kvůli řešení řecké krize ale neočekávám.
Řešení současných recesí pomůže centrálním bankám v budoucnu najít lepší
Patria Online: Měla by se ČR ještě více snažit o propojení s eurozónou?
Podívejte, jsme řádným členem EU, takže se na nás vztahují všechna opatření, která jsou v rámci EU platná a přijímaná, pokud si nevyjednáme nějaké výjimky. Česká ekonomika je mimořádně propojená s ekonomikou eurozóny. A to se dlouhodobě zřejmě nijak měnit nebude. Otázka nějaké další integrace je podle mého názoru otázka přijetí eura v nějakém časovém horizontu. Nemá podle mě cenu dělat politická gesta a vstupovat do bankovní unie, aniž bychom byli plnohodnotnými členy toho, k čemu tyto „subunie“ patří. Jsem toho názoru, že česká ekonomika je dnes více méně schopná stát se členem eurozóny a nemyslím si, že by se to v čase ještě nějak výrazně vylepšovalo. Rozhodnutí o tom, zda k jednotné měně přistoupit a kdy, je ale zásadně politické rozhodnutí.
Patria Online: Mohla by ČNB kvůli tomu, že pro většinu politických reprezentací není přijetí jednotné měny výsadní prioritou, časem ztratit na své nezávislosti kvůli tomu, že by se politici více snažili ovlivnit způsob řízení domácí měnové politiky prostřednictvím výběru lidí do centrální banky?
Toho se neobávám. Centrální banka má nezávislou pozici kvůli tomu, aby byla být nezávislá ve výkonu měnové politiky, udržování cenové stability a s tím spojeného dlouhodobého aspektu finanční stability, který se naplňuje mimo jiné nezávislým dohledem. Otázka přístupu k euru je pro centrální banku spíše technikálie.
Patria Online: Žijeme v éře, kdy se problémy s recesemi ekonomik světa řeší podobným principem, totiž naléváním hotovosti do ekonomik centrálními bankami. Je to podle vás dobré řešení?
Faktem je, že centrální banky k té pomíjející celosvětové krizi přistoupily velmi aktivně, sehrály v klíčových ekonomikách velice důležitou roli, počínaje americkou, britskou, japonskou, ale i v malých zemích typu Švédska, Švýcarska nebo České republiky. Přistoupily k tomu, že rezistentní recesi se snažily překonat různými formami kvantitativního uvolňování, což je jinými slovy nalévání peněz a hotovosti do ekonomik a zdá se, že to v mnoha případech zafungovalo. Já bych zdůraznil, že to funguje v případech, kdy se podaří najít dobrou koordinaci s fiskálními autoritami, jako v případě USA či Velké Británie.
Patria Online: Co ale budou dělat centrální banky, až přijde další silná recese?
Víte, nějaká další recese určitě přijde. Dnes ale nevíme, kdy to bude a jak bude vypadat, ale budeme v té době bohatší o další vyhodnocení současné recese a boje s ní, takže i o zkušenosti s kvantitativním uvolňováním, které v současnosti zažíváme. Budeme tedy poučenější a zkušenější. A nové je podle mého zjištění, že centrální banky mohou a umějí takové nástroje pro řešení krizových situací použít. Nemyslím si ale, že se tím nalezl všelék na všechny problémy tohoto světa. Je to podle mého názoru o dobré koordinaci hospodářských politik, to znamená nejenom té měnové části, ale i těch dalších, počínají fiskální politikou a strukturálními kroky. A pokud to funguje, ukazuje se, že to může ekonomikám pomoci odrazit se a překonat krize nedůvěr, likvidit atd.
Patria Online: A nehrozí kvůli tomu nějaká vyšší míra regulace celého finančního světa?
Vyšší míra regulace myslím už nastala, nebo nastává. To prostě v Evropě zažíváme. Máme nové standardy, typu Basel III a možná se postupem času dostaneme k nad evropskou regulaci v oblasti pojišťovnictví. Je to na jedné straně pochopitelná reakce na to, co se stalo, kdy v systému finančních trhů bylo možno se dostat do situací těžko řešitelných při vypuknutí nějakých problémů. Když to hodně zjednoduším, tak se nafukovaly bubliny, které svými rozměry ohrožovaly budoucí vývoj, což bylo identifikováno jako riziko, které by nemělo být dopuštěno. Z tohoto titulu je proto regulace v nějakém rozsahu racionální. A na tom panuje široký koncensus. Na druhé straně je ale pravda, že se to s regulací, vždy může také přehnat. A možná, že jsme toho i svědky. V Evropě se potýkáme s tím, že jedno řešení nemusí vyhovovat všem. Prostě řešení, které je dobré pro jeden typ trhu, nemusí vyhovovat ostatním. Docházíme do situace, kdy regulace komplikuje život finančnímu světu, bezesporu na něm dochází k růstu, řekněme, transakčních nákladů, míra ziskovosti sektoru se snižuje, což se odrazilo i v tržní kapitalizaci. A i když se zdá, že jsme se s kyvadlem poněkud vychýlili na stranu přeregulovatelnosti, nesmíme zapomínat na to, proč to tak je. Počátkem všeho, alespoň v Evropě, totiž bylo stanovisko politiků, kteří říkali: „My už nechceme zažít situaci, kdy daňový poplatník bude řešit dluhy vzniklé v soukromém sektoru.“ A to se dá pochopit.
Patria Online: Nedostávají se tím ale ekonomiky do začarovaného kruhu, kdy se hledají kvůli regulatorice ziskové produkty, které pak mohou ohrozit regulační opatření?
Doufám, že to tak není. Původní smysl nové regulatoriky je v tom nepodporovat a neumožnit vymýšlení příliš sofistikovaných produktů, založených na nějakých velkých pákách. Snaha byla jít spíše ke kořenům bankovnictví. Hlídat kapitálové, solventností poměry pečlivěji.
Patria Online: ČR vykazuje z celé EU nejrychlejší tempo růstu HDP, je to podle vás krátkodobá záležitost nebo díky nastaveným politikám trvalejší věc?
Předně chci říct, zaplať pánbůh, že rosteme. A v tomto ohledu jsem optimista. Byli jsme jedni z těch, kteří byli krizí obzvláště hluboko zasaženi, takže máme co dohánět. Když se podíváte na dlouhodobé řady, tak např. v průmyslu jsme pořád někde v bazickém srovnání někde za Polskem a Slovenskem, u nichž nebyl ten kontinuální vývoj tak narušen, jako v tuzemsku. Jdeme ale správným směrem.
Pevně doufám, že se vracíme na cestu reálné konvergence, tedy dohánění vyspělejších ekonomik, ke které bychom měli za normálních okolností směřovat. Takže věřím, že je to začátek nějaké dlouhodobější cesty. To, aby to tak bylo, nebude ale záležet jen na centrální bance a ani bych v tuto chvíli nepřeceňoval efekt uvolněné měnové politiky. On sehrál svoji roli a v dané situaci konkrétní doby přispěl k oživení domácí ekonomiky. Prognóza centrální banky říká, že letos bude velmi příznivý z hlediska ekonomického růstu, kdy se dá čekat atakování tříprocentní hranice, z hlediska logického vývoje indexů může být příští rok indexově o něco slabší, protože to má nějakou posloupnost. Očekáváme ale, že trend by měl být zachován, pokud nedojde k něčemu nepředvídatelnému. Trend růstu ekonomiky mezi dvěma až třemi procenty by měl pokračovat.
Patria Online: Nemůže příznivý vývoj ovlivnit orientace ČR na automobilový průmysl a navazující obory?
Nepřeceňoval bych fatálnost závislosti ČR na automobilovém průmyslu. Je to samozřejmě klíčové odvětví průmyslu, ale sektor je velmi dobře diverzifikován. Jsou tu různí výrobci, s různými segmenty, kteří se etablují na klíčových trzích odlišnými vahami, výrobci, kteří z tuzemska exportují nejen na evropský trh. A kromě toho je tu i významná skupina výrobců-subdodavatelů, která je navázána na celou řadu dalších finálních výrobců. Z tohoto pohledu nějaké velké ohrožení ekonomiky nevidím, nota bene, pořád je tu řada sektorů, které si vedou také velmi dobře, elektrotechnika a na ní navázané obory, dále strojírenství a nakonec i služby. Řekl bych proto, že česká ekonomika je solidně strukturovaná, není to žádná monokultura, která by měla mít strach, že kvůli jednomu odvětví se dostane do potíží. A nezapomínejme na domácí spotřebu, která je klíčovým komponentem HDP. S očekávaným růstem mezd je možno očekávat jistý stabilizační faktor vývoje ekonomiky právě zde
Patria Online: Změnila by v případě komplikací v automobilovém sektoru, centrální banka svou
měnovou politiku?
Jasně deklarujeme, že budeme zatím udržovat tu velmi uvolněnou měnovou politiku, kterou ovlivňujeme dvěma klíčovými faktory, tedy technicky nulovými úrokovými sazbami a udržováním kurzu české koruny tak, aby neposiloval pod 27 CZK/EUR. To platí i s tím, že vidíme méně protiinflačních rizik než před čtvrt rokem.
Patria Online: Je podle vás míra diverzifikace české ekonomiky optimální?
Já bych řekl, že platí přímá úměra, která říká, čím více diverzifikace, tím lépe. Ale také dodávám, že je otázka, co je optimální diverzifikace. Větší diverzifikace činí ekonomiku robustnější, takže v tomto ohledu by další diverzifikace ČR prospěla, ale v porovnání s mnoha jinými ekonomikami na tom nejsme vůbec špatně. Věřím, že i nadále budou v tuzemsku sílit střední podniky a úspěšné segmenty a že máme dobrý inovativní potenciál.
Patria Online: Čím si vysvětlujete, že ani při velmi slušném růstu HDP se příliš nezvyšují mzdy?
Myslím, že vidíme z posledních čísel, že mezera mezi růstem HDP a růstem objemu vyplacených mezd se zmenšuje. Opět začíná viditelně růst objem vyplacených mezd. Možná, že pro někoho překvapivě, to není vidět i průměrné mzdy, kde to tempo růstu je mnohem pomalejší. Vysvětluju si to ale tím, že s růstem zaměstnanosti, který je evidentní, se najímají spíše ti pracovníci s nižšími mzdami. Mzdy podle mého budou postupně dotahovat tempo růstu HDP a v jisté fázi ho dokonce překonají.
Recese se začnou brzy řešit standardními měnovými nástroji
Patria Online: Kurz koruny se drží bezpečně nad 27,00. Devizový trh během intervenčního režimu ČNB ani jednou neotestoval daný limit a kurz se mnohdy držel vysoko nad ním, čemu to připisujete?
Připisuji to konzistenci kroků České národní banky, kdy ty kroky byly jasně deklarovány, vysvětleny, transparentně a konzistentně trhu sdělovány. Trh správně vyhodnotil, že to myslíme vážně a že pouštět se do nějakého dobrodružství s centrální bankou, v tomto speciálním případě, kdy banka má zájem jít proti tendenci posilovat kurz, čili jít proti vlastní měně, není úplně dobré, protože centrální banka je v tomto ohledu nekonečně silná. Jiná věc by byla bránit kurz proti devalvaci či depreciaci, kde jste omezeni reálnými devizovými zásobami. Roli ale mohou hrát i další věci, například nedávna studie MMF uvedla, že před devizovou intervencí byla koruna možná trochu nadhodnocena nad „rovnovážným“ kurzem, takže návrat zpět není proti fundamentům trhu. Své možná sehrála i otázka pozic těch hráčů, protože i na ně dopadá regulatorika. Jde o to, že nemohou mít tak velké pozice, jako mívali kdysi a možnosti pro tento typ spekulativních operací jsou díky tomu výrazně omezenější. A nezapomínejte na to, že koruna je svým způsobem pro mezinárodní trhy tak trochu okrajová měna.
Patria Online: Jakou míru posilování české koruny by byla ČNB ochotna tolerovat?
Explicitně žádná taková míra není. Za druhé se bavíme o nějakém horizontu, možná po druhé polovině roku 2016 a bude poté záležet na makroekonomických výsledcích v té době. V minulosti tady nějaká reálná apreciace probíhala a dlouhodobě byla plus mínus v korelaci s reálnou konvergencí české ekonomiky. Pokud bychom se teoreticky vrátili k této trajektorii, tak pokud by se reálná konvergence obnovila, tak lze předpokládat, že v nějakém dlouhodobém horizontu by k podobnému vývoji mohlo docházet i v budoucnu. Co je ta konkrétní míra vám neřeknu, ale bude záležet na korelaci k reálné konvergenci.
Patria Online: Bylo by pro národní banku v případě, že by došlo ke změnám měnové politiky, preferovaným nástrojem posunutí limitu pro kurz, nebo by banka šla spíše cestou prodlužování současného intervenčního režimu?
Pevně věřím, že takové dilema nebudeme v budoucnosti už muset řešit, protože se dočkáme návratu k normálu. To znamená, že se budeme blížit inflačnímu cíli, který máme předepsán v rámci inflačního cílení. Prognózy ukazují, že by to v příštím roce mohlo nastat. A pak není důvod zabývat se tím, jak měnit měnovou politiku, pak je to o tom, jak se vrátit do normálního režimu, ve kterém se používá ten nejstandardnější nástroj, kterým jsou úrokové sazby.
Patria Online: Dá se čekat v nějakém krátkém časovém horizontu, že se centrální banky při řešení komplikací ekonomik ve světě vrátí k řízení měnových politik standardními nástroji?
To se pohybujeme v hodně spekulativní rovině. Já se nechci zbavit té optimistické představy, že to tak bude, že se vrátíme do normálních časů s relativně normálními sazbami, i když připouštím, že vzhledem ke strukturálním změnám světové ekonomiky se zřejmě ta standardní úroveň reálné rovnovážné úrokové sazby pomalu snižuje. Náznaky pro optimismus tu jsou s tím, že pořád vnímáme, že rizika anti inflace a jakési recesní deflační spirály stále existují.