Biliony mohou mít opačný efekt, než jaký tiskaři zamýšleli
Flash crash v květnu 2010 (a mnoho dalších v letech následujících) nebo výprodeje na mladých trzích na jaře 2013 v reakci na spekulace o ukončení podpory ekonomiky ze strany Fedu ilustrují jednu důležitou věc: Když vypukne panika a na jedné straně trhu (v těchto případech prodejní) vznikne výrazný přetlak, likvidita vysychá. Centrální banky, které v uplynulých letech právě v zájmu likvidity nalily na trh obrovské peníze, by na to měly pamatovat. Tlak na jedné straně totiž nevzniká jen kvůli panice.
Investoři se v posledních letech mnohokrát přiklonili spíše na jednu stranu, ke "štěstí" centrálních bank na tu nákupní. I proto rostly ceny akcií a dluhopisů. Stále větší množství traderů i dlouhodobějších hráčů vstupovalo do těch samých obchodů, kupovali a prodávali často podobná aktiva. Ano, na druhé straně vždy byl někdo ochotný nakupovat, například právě centrální banky.
Stádové chování vedlo ke vzniku mnoha silných trendů. Americké, japonské i evropské akcie převážně posilovaly, stejně tak státní dluhopisy. To vše při většinou celkem nízké volatilitě, a že se přitom pomyslné houpačce bylo od čeho odrážet. Podobně kontinuální trendy, jako je ten na americkém akciovém trhu, jsou přitom náchylné na to reagovat i na menší zakolísání dalšími výprodeji.
Likvidita roste, likvidita klesá
Likvidita vyjadřuje možnost investora vstoupit nebo vystoupit z pozice bez zádrhelů, to znamená takřka okamžitě a za cenu, která aktuálně je na trhu. To je zajišťováno dostatkem kupujících a prodejců na trhu. V uplynulých letech se o nadbytku likvidity na trhu hodně napsalo a mnozí investoři na ní dokázali výborně vydělávat. Ekonomické fundamenty šly stranou.
Kde je ale ta bohatá likvidita, když se trhy vyvíjejí stále stejným směrem a investoři jsou nastoupeni v jednom šiku s podobnou investiční myšlenkou? Mají tito investoři vůbec jinou šanci, než se dále držet ostatních?
Nepochybně mají, ale nemusí se dostat na všechny a za "přiměřenou" cenu. A to je řeč stále o investorech z masa a kostí, většinu likvidity přitom zajišťují vysokofrekvenční obchodníci (HFT), kteří vesele vydělávají na propojování nákupních a prodejních příkazů svých "živých" konkurentů.
Ukončování programů kvantitativního uvolňování se po zkušenostech z USA nezdá být velkým problémem. Rizika se ale mohou skrývat v další práci s bilancemi centrálních bank, které jsou plné především dluhopisů a realitních cenných papírů.
.
Psychologie a likvidita? I v současnosti žhavé téma
Určitý podíl vysoce likvidních investic do portfolia patří právem. Bohužel za ně investoři mnohdy platí příliš vysokou cenu a podceňují potenciál lepších výnosů z méně likvidních aktiv. Přeceňování likvidity bývá častější v případě akcií než dluhopisů, a to hlavně kvůli tomu, že ceny akcií ovlivňují "příběhy", zatímco u dluhopisů jde o "suchou" matematiku, prozrazuje v rozhovoru pro Credit Suisse Roger Ibbotson, zakladatel Zebra Capital Management a profesor z Yaleovy univerzity.
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
30.04.2024 Tesla po špatných výsledcích roste, Meta po...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Diverzifikace v době koncentrovaných akciových trhů – výzkum Goldman Sachs
Miroslav Novák, AKCENTA
Michal Brothánek, AVANT IS
Petr Lajsek, Purple Trading
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Za 1. čtvrtletí roku 2024 rozšířila ČNB „zlatý poklad“ o dalších téměř 5 tun
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři