Americká vláda a její evropští spojenci jsou často kritizováni, že jsou nevšímaví vůči ambicím ruského prezidenta Vladimira Putina. NATO ale v současné době zvyšuje intenzitu výcviku pro potenciální konflikt. Doufá, že tím vyšle jasný signál směrem k Rusku a jeho agresi. Na konferenci pořádané americkou armádou, které se zúčastnili generálové z 38 evropských zemí, byla právě ruská agrese tím hlavním tématem. Účastníci konference popisují zvýšenou aktivitu NATO podobně jako vývoj v osmdesátých letech, kdy tento pakt čelil tlakům Varšavské smlouvy. Hnědé vojenské uniformy vhodné do pouště mizí, v módě je opět zelená.
Cvičení NATO, které se jmenuje Trident Juncture, je největší za posledních více než deset let. Začalo v polovině října a účastní se ho přes 36 000 vojáků. Ti brání invazi fiktivní oblasti jménem Ceresia. Útočník používá tzv. hybridní strategii podobnou té, kterou používal Putin na Ukrajině. Obranné síly používají stíhací letouny, ponorky a účastní se jich i americké jednotky, které se vyloďují na pobřeží. Celé cvičení má za cíl i zvýšení bojové pohotovosti. Celkově je pak odrazem zvýšených obav z toho, že Putin po zabrání Krymu provede další rychlou vojenskou akci někde jinde.
Představitelé armád NATO zdůrazňují, že cvičení je jasným signálem Rusku. To musí pochopit, že Američané a jejich spojenci jsou připraveni provést protiúder v případě, že se Putin pokusí o další agresi. „Pokud chcete vašeho protivníka odradit od útoku, musíte mu ukázat své schopnosti. Musí je jasně vidět a jasně cítit,“ tvrdí americký generál Mark A. Milley. Američané se obávají zejména toho, že Putin zaútočí na baltské země. Právě tento scénář je nyní vedle Islámského státu a uprchlické krizi tím nejčastěji diskutovaným.
Američtí generálové pracují kvůli ruské hrozbě mnohem více, než byli v minulých letech zvyklí. Plánují detaily možných scénářů, protože staré strategie z dob Sovětského svazu jsou dnes již zastaralé. Rusko se přitom ještě před dvěma roky účastnilo cvičení NATO. Zabrání Krymu a útoky na východní Ukrajině ale vše změnily a nyní NATO cvičí s tím, že nepřítelem jsou Rusové.
Zástupci NATO z USA i Evropy ale také poukazují na to, že nemají k dispozici dostatek vojáků a ti dostupní nejsou dostatečně připraveni na boj. Příčinou je utahování vojenských rozpočtů na Západě. Ve výsledku tak může být zamýšlený signál Putinovi slabší, než by si v NATO přáli. Zástupci vedení americké armády například opakují, že jejich cílem je budit dojem, že namísto 30 000 amerických vojáků jich mají v Evropě k dispozici 300 000.
Jeden z amerických důstojníků působících v Evropě uvedl: „Čeká se od nás, že budeme demonstrací síly. Pokud ale budeme upřímní, musíme říci, že moc síly tu nemáme.“ Ivo Daalder z Chicago Council on Global Affairs k tomu dodává, že NATO už není tak mocné jako dříve. A ani tak, jak by nyní potřebovalo být. Na druhou stranu je stále silnější než Rusko a je schopno na svém vlastním území odvrátit jakýkoliv útok z Ruska. V NATO se diskutuje o zvýšení počtu amerických vojáků na Baltu, ale pokud k tomu dojde, nepůjde o dramatické změny. I tak jde ale o důležitý krok, protože kdyby Rusové na toto území zaútočili, pravděpodobně by se to neobešlo bez ztrát na životech amerických vojáků. Takový vývoj by pak byl zárukou tvrdé reakce ze strany USA.
Zástupci NATO jsou si vědomi toho, že na jedné straně je třeba ukázat ochotu k boji, ale na druhé straně není žádoucí Putina nesmyslně provokovat. K tomu se přidávají ryze praktické problémy. Generálové se roky pohybovali v prostředí boje s islámskými jednotkami a honby za teroristy. Nyní se po nich chce, aby oprášili staré znalosti týkající se tradičního boje mechanizovaných divizí.
Rusko má také v některých oblastech velké výhody. Týká se to například „elektronických válek“. Tam jsou jejich přednosti podle některých názorů „ohromující“. Rusko je také schopno velmi rychlého přesunu jednotek. NATO musí naopak pokaždé řešit, jak provést jejich přesun přes hranice jednotlivých zemí. Taková jednání mohou trvat celé dny, zejména pokud se přesun týká i zemí, které nejsou členy paktu.
NATO také není zdaleka jednotné. Země jižní Evropy nevnímají ruskou hrozbu a ohrožení baltských zemí tak intenzivně. Pro ně je prioritou uprchlická krize a chaos na Blízkém východě. Jiné země jako Francie a Německo se obávají, že demonstrace síly poškodí křehkou rovnováhu dosaženou na východní Ukrajině. Obamova vláda ale tvrdí, že Putin už nechává tamní konflikt zeslábnout, protože doufá, že v roce 2016 dojde k uvolnění sankcí namířených proti Rusku. Jeho záměry je ale velmi těžké odhadnout. Podle některých představitelů NATO nemá žádnou dlouhodobou strategii, jiní hovoří o tom, že poráží Západ v šachové partii. Pomáhá mu v tom větší ochota pustit se do ozbrojeného konfliktu.
Obavy na Západě zvyšují i rychlá a neohlášená vojenská cvičení prováděná Ruskem. V březnu se jich účastnilo 80 000 vojáků a takové cvičení nemohlo podle Thomase Freara z European Leadership Network simulovat nic jiného než válku s USA či NATO. Američtí stratégové se obávají zejména invaze do baltských zemí, které jsou členy NATO. Nejhorší scénáře jsou dva. První z nich by představovat stejný postup Ruska jako na Ukrajině. Putin by uplatnil svou hybridní válku a vyvolal by konflikt zahrnující etnickou ruskou populaci na Baltu. Použil by k tomu propagandu, kybernetickou válku a podobné nástroje. Takový postup by nemusel vyvolat reakci NATO, jehož členové se zavázali ke společné obraně.
Další noční můrou je rychlý ruský útok na některou z baltských zemí. Mohl by proběhnout tak rychle, že by NATO nestačilo zareagovat a Rusy by pak bylo těžké zatlačit zpět. Američané tvrdí, že budou země NATO bránit, baltským zemím to přímo slíbil i prezident Obama. Ten na návštěvě Estonska prohlásil: „Svou nezávislost jste jednou ztratili, pod NATO k tomu už nikdy nedojde.“
Klíčovou roli ovšem nakonec nemusí hrát vojenská strategie, ale politika. Generálové jsou si vědomi toho, jak se vyvíjejí názory veřejnosti. A ta je v Evropě ohledně obrany malých baltských zemí skeptická. Například v Německu je proti téměř 60 % dotazovaných. Daalder ale přesto tvrdí, že NATO nyní vysílá k Putinovi jasný signál: NATO bere obranu každého čtverečního centimetru vlastního území velmi vážně.
Autorem je Michael Crowley.
Zdroj: Politico