Co vlastně Rusko chce? Chce rozšířit svůj vliv na Blízkém východě a ve východní Evropě. Chce mít na mezinárodním poli stejnou pozici, jakou mají Spojené státy. A jak ukazuje poslední vývoj, ruský prezident Vladimir Putin je ochoten využít téměř každého prostředku na to, aby těchto cílů dosáhl. Rusko se nestraní ani toho, aby v Sýrii bombardovalo obydlené oblasti a nemocnice. Nutí tím další lidi k odchodu, posiluje příliv uprchlíků do Evropy a destabilizuje její situaci. Ukazuje se, že Rusko není pro Západ partnerem, a to ani v boji proti ISIS.
Americký prezident Barack Obama v roce 2014 pobouřil Rusko svým prohlášením, že už není ničím více než jen „regionální mocností“. Od té doby se prezident Putin intenzivně snaží dokázat, že je tomu jinak. Pokud zástupci Ruska hovoří o nové studené válce, jde jen o další způsob, jak dokázat svou důležitost. Když podobná slova zazní ze strany ruského premiéra Dmitrije Medveděva na konferenci v Německu, jde o záměr, protože právě Německo má z možné konfrontace s Ruskem velké obavy.
Dnešní Rusko ale není Sovětský svaz. V posledních letech sice zvýšilo výdaje na zbrojení, z ekonomického hlediska jde ale o celkem nevýznamnou zemi. A ekonomické sankce a nízké ceny ropy ji posouvají směrem k ještě menšímu významu. Rusko je tedy jen tak silné, jak je Západ slabý. Evropa a Spojené státy totiž nyní nemají žádnou odpověď na Putinovu agresivitu, protože samy nemají žádnou strategii. Nejsou schopny se ani dohodnout na tom, jaké jsou jejich společné cíle.
Příkladem uvedeného je právě Sýrie. Před dvěma lety se Spojené státy rozhodly nevytvořit bezletovou zónu v severní části země a neposkytnout podporu umírněným rebelům, kteří bojovali s Assadem i s ISIS. Takové kroky by přitom pravděpodobně představovaly ten nejefektivnější nástroj k prevenci současné uprchlické vlny. Rusko má ale strategii naprosto jasnou: Chce udržet masového vraha Assada u moci a posílit jeho režim. A Moskva tento cíl bezohledně sleduje. Západu došly možnosti, jak na Putina vyvíjet tlak. Bude se muset smířit s tím, že Sýrie zůstane nefunkčním státem pod vedením Assada.
Západ možná ztratí i Ukrajinu, která se k němu před dvěma roky otáčela s nadějemi. Reformy tak ztěžuje korupce a válka na Východě a i zde je strategie Ruska jednoznačná. Chce Ukrajinu destabilizovat a používá k tomu vlastní vojáky a zbraně. Západu podobná rozhodnost chybí. Hrozby z Kremlu, strategické prohry a obavy z ozbrojeného konfliktu nyní posilují pozice těch, kteří se chtějí s Ruskem domluvit za každou cenu. Například někteří němečtí politici by rádi uvolnili sankce vůči Rusku i v případě, že za to nic nedostanou zpět. Lidé jako Horst Seehofer, který stojí v čele Bavorska, se snaží vyvolat dojem, že stačí jen posílit dialog s Ruskem a úplně ignorují to, že nedostatek dialogu problémem není.
Sýrie i Ukrajina ukazují, že pokusy o vyřešení problémů s Ruskem založené na podbízivém postoji nefungují. Jediné, co má na Putina vliv, je společný tlak Západu. U Ukrajiny nečekal, že budou přijaty ekonomické sankce a další ruská agrese bude zastavena jen podobnými kroky. V případě Sýrie ale k podobnému jasnému postupu nedošlo a někteří západní politici dokonce Putinovy intervence vítali. Z toho se musíme poučit. Západ Rusko podcenil a tato země se bude snažit o další dobrodružství v zahraničí. Může to být ve východní Evropě či v Turecku, se kterým je nyní ve velkém sporu. Putin podobná dobrodružství potřebuje, aby si udržel svou domácí popularitu v době, kdy ruská společnost chudne. Pokud nemá být Západ vyšachován, nesmí být zastrašen a nesmí se snažit o uklidňování situace za každou cenu.
Autorem je Mathieu von Rohr.
Zdroj: Der Spiegel