Pokaždé, když mají být v EU znovu potvrzeny sankce proti Rusku, se objeví spekulace, že některé země se postaví proti jejich zachování. Nyní stejně jako předtím je ale pravděpodobné, že podobní „dezertéři“ se nakonec neobjeví. Zmírnění sankcí je však i přesto už v dohledné době pravděpodobné. Sankce zahrnují zákaz cestování pro některé Rusy a zmrazení jejich zahraničních aktiv a bolestivé omezení přístupu na dluhopisové trhy pro ruské společnosti. V prosinci byly prodlouženy až do konce července a příští měsíc bude EU jednat o jejich prodloužení na dalších šest měsíců.
Z formálního hlediska existuje řada důvodů, proč by toto prodloužení mělo proběhnout automaticky. Minská dohoda o ukončení bojů na Ukrajině se neplní, bojuje se každý den. Rusko také neukončilo podporu separatistů, volby v regionech ovládaných rebely jsou stále hudbou budoucnosti. A Putin couvnout nehodlá. Bývalý ministr financí Alexej Kudrin mu v rámci svého mandátu na oživení ruské ekonomiky před nedávnem radil, aby uvolnil politické tenze. Kudrin totiž tvrdí, že Rusko se musí stát součástí globální výrobní vertikály, jinak bude dál ekonomicky a technologicky zaostávat. Putin ale podle očitých svědků jeho doporučení razantně odmítl s tím, že Rusko se své suverenity nevzdá. Zahraniční společnosti podle něj budou do Ruska investovat jen díky víře v to, že tam vydělají.
Putin už od zabrání Krymu sní, že Západ povolí, zruší sankce a vrátí se ke starým zvykům. Tyto naděje se doposud nenaplnily, a to zejména díky tvrdému postoji americké vlády. Ta vnímá sankce jako prevenci proti další ruské agresi. Tvrdý postoj zaujala i Angela Merkelová, která byla rozezlena kvůli ruskému postupu vůči Ukrajině. Nyní ale oba tyto faktory ztrácejí na síle. Washington je zklamán přístupem Ukrajiny. Její politici nevěří tomu, že Putin dodrží svou část dohod z Minsku. Sami proto váhají s naplňováním své části. K tomu se přidávají nedostatečné ekonomické reformy a bující korupce. Podpora ze strany Washingtonu kvůli tomu slábne a v USA se pozornost navíc obrací směrem k blížícím se prezidentským volbám.
Merkelová v posledních měsících ztratila velkou část svého politického kapitálu, který jí umožňoval stát si za svými názory. Příliv uprchlíků ze Sýrie ji donutil jednat s tureckým prezidentem Erdoganem, jehož domácí politika se ale hodně podobá té Putinově. Protesty proti Putinovi se tak německým voličům jeví jako dvojí metr a navíc jim nedávají velký smysl ani ekonomicky, ani politicky. Podle týdeníku Der Spiegel je nyní Merkelová nakloněna zmírnění sankcí a příčinou je tlak ze strany německých firem. Může také dojít k tomu, že sankce budou prodlouženy pouze na tři měsíce a ne na šest. To by ponechalo otevřené dveře pro vyřešení celého konfliktu.
Už nyní je patrný růst intenzity diplomatických jednání mezi Ruskem a EU. Němečtí politici a právníci se již účastnili řady jednání na střední úrovni. Putin navštívil Řecko, které je nejslabším článkem zemí podporujících sankce. Během své návštěvy v rozhovoru pro deník Kathimerini řekl: „Jsem přesvědčen, že z vývoje na Ukrajině bychom si měli vzít to správné poučení a poté bychom měli pokračovat ve vytváření zóny ekonomické a humanitární spolupráce.“ Jinak řečeno, Putin stále chce, aby Evropané přijali jeho úhel pohledu. Evropští politici ale opakovaně uvedli, že sankce nebudou zrušeny, dokud nebude plně implementována dohoda z Minsku. Na druhou stranu nikdy neřekli, že sankce nemohou být změněny. Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker nyní naopak hovoří o tom, že „minimálně v ekonomické oblasti bychom se měli pokusit o sblížení“.
Pro sblížení existuje prostor i bez toho, aby došlo k formálnímu uvolnění sankcí. EU například tiše tlačila na banky, aby se spolu s platebním systémem Euroclear držely stranou první emise ruských dluhopisů po zabrání Krymu. Pokud by Euroclear tyto obligace přijímal a stejně by se stavěl k dalším emisím, Rusku by to pomohlo přilákat zahraniční investory a podpořilo by to sekundární trh. Rusko by mohlo na oplátku uvolnit některé sankce, které zavedlo v reakci na kroky Západu. Restrikce na prodej dováženého zboží sice poškozují hlavně ruské občany, ale firmy ze Západu by jejich zrušení také uvítaly.
Ruská vláda i evropští politici hledají způsob, jak uvolnit vzniklé tenze bez toho, aby ztratili svou tvář. Sankce budou velice pravděpodobně prodlouženy. Žádná evropská země nyní nechce v této věci hrát roli rebela, protože existují mnohem palčivější problémy typu Brexitu či uprchlické krize. Zmírnění sankcí je ale v dohledné době také pravděpodobné.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg