V únoru roku 2015 se cena ropy WTI nacházela na 52 dolarech za barel. Ve srovnání s vrcholem dosaženým v roce 2014 byla tedy poloviční a já jsem v té době tvrdil, že by mohl přijít ještě další pokles, který by ji stlačil až na 20 dolarů za barel. Ropní býci to považovali za nemožné, ale ceny skutečně dál padaly a dostaly se až na 26 dolarů za barel. Poté přišla rally a ceny ropy flirtovaly s úrovní 50 dolarů za barel. Tato rally ale nebude pokračovat a já se stále držím své předpovědi opětovného poklesu cen na úroveň 10 – 20 dolarů za barel.
Růst cen ropy, ke kterému v poslední době došlo, nemá nic do činění s fundamentem, který vyvolal předchozí cenový kolaps. Tento růst vyvolaly požáry v Kanadě, politické problémy vyvolané snížením těžby v Nigérii a Venezuele a víra v to, že těžba v USA se dostane do problémů. Svět je ale stále zaplaven ropou. Dříve obávaný kartel OPEC je podle mého názoru u konce s dechem a není schopen dosáhnout svých cenových cílů. Dokonce i Saúdská Arábie chápe, že svět se změnil, což ukazují například její snahy o prodej podílu ve společnosti Aramco a nalezení nových zdrojů příjmů.
Kartely existují proto, aby držely ceny nad tržní úrovní, jejich členové ale mají motivaci k tomu, aby podváděli a překračovali určené kvóty. Vůdce kartelu, kterým je zde Saúdská Arábie, pak musí omezovat svou vlastní produkci, aby eliminoval efekt vyšší těžby od těch, kteří podvádějí. Jenže Saúdská Arábie kvůli tomu soustavně ztrácela podíl na trhu. Nakonec tak vše skončilo tak, že země OPEC v podstatě ztratily všechny zábrany a jejich těžba se ke konci minulého roku vyšplhala na 33 milionů barelů za den.
Írán už není svázán sankcemi Západu a podle současných plánů by měl do roku 2020 zdvojnásobit svou těžbu na 6 milionů barelů za den. Stal by se tak druhým největším producentem ropy zemí OPEC hned za Saúdskou Arábií. Rusko se snaží pomoci své ekonomice zvýšenou těžbou poté, co cenový kolaps zdevastoval vládní příjmy a exporty. International Energy Agency očekává, že v roce 2017 bude nadbytečná nabídka na trhu dosahovat 1,5 milionu barelů denně. V podstatě tak bude i nadále trvat současný stav.
Cena, při které už významní těžaři couvnou a omezí produkci, není dána tím, jaké ceny potřebují některé země na vyrovnání svých rozpočtů. Jde o cenu, která odpovídá mezním nákladům u vrtů, které již jsou v plném provozu. U frakování v Texasu jde konkrétně asi o 10 – 20 dolarů za barel a v některých jiných oblastech je to ještě méně. Náklady frakování přitom díky růstu produktivity dále klesají. V USA navíc začínají dominovat horizontální vrty, které zvyšují objem těžby i přesto, že celkový počet vrtů klesá.
K tomuto vývoji dochází v době, kdy je globální ekonomický růst slabý, a to samé tudíž platí i o poptávce po ropě. Čína jako obrovský spotřebitel ropy a energií se posouvá směrem od průmyslu a investic do infrastruktury ke službám. Západ se snaží o co největší energetické úspory. A neměli bychom zapomínat na to, jaký mají na ceny ropy dopad zásoby. Pokud jsou skladovací prostory plné, přebytečná těžba skončí na trhu a to bude ceny tlačit dolů. Cushing v Oklahomě, který je místem, kde se určuje cena pro ropu WTI, je téměř plný a to samé platí pro oblast Amsterdamu, Rotterdamu a Antverp, která představuje vstupní bránu do Evropy. V Číně docházejí kapacity vytvořené pro skladování strategických rezerv a zásoby na globální úrovni nyní dosahují rekordních úrovní. Přebytky se skladují i na lodích, přestože se zde za skladování platí 1,13 dolarů za barel za měsíc (v Cushingu to je 25 centů za barel za měsíc).
Co spustí opětovný pokles cen ropy? Nadbytečná těžba, která začne namísto skladování proudit přímo na trh. Finanční tlak donutí finančně slabší těžaře k maximalizaci jejich produkce, aby byli schopni splácet své dluhy. K tomu se přidá pravděpodobný útlum globálního ekonomického růstu a dopad Brexitu. Pokles cen ropy pod 20 dolarů za barel bude podobným šokem jako technologický kolaps na konci devadesátých let či prasknutí hypotéční bubliny v roce 2008. Obojí vyvolalo recesi. Stejně tomu bude i nyní, ale recese nakonec omezí těžbu a ceny se vydají zase nahoru. Je ovšem možné, že nové rovnovážné ceny se pohybují mezi 40 – 50 dolary za barel a tudíž leží znatelně pod dřívějším průměrem ve výši 82 dolarů za barel.
Autorem je investor A. Gary Shilling.
Zdroj: Bloomberg