Pavel Bělobrádek: Opustíme kvůli svým zájmům své zásady?
Dění v Turecku nelze nazvat jinak než autoritářským převratem. Že ho provádí lidem zvolený prezident, na tom nic nemění. On Gottwald také vyhrál volby.
Co s tím budeme dělat? Budeme „pragmaticky“ přivírat oči, nebo budeme vůči dosud klíčovému spojenci zásadoví? Mezinárodní politika není kláním skautů. I USA a Velká Británie se spojily se Sovětským svazem. A Turecko bylo členem NATO i v dobách autoritářských vlád a vojenských junt. Studená válka už ale skončila. A pragmatismus má své meze. Kdo opustí své zásady, aby chránil své zájmy, může ztratit obojí. Zachovat si tvář je i v reálpolitice klíčovým zájmem. Je prostě příliš nebezpečné, když vám nikdo nevěří.
Turecko je náš klíčový spojenec. Má druhou nejsilnější armádu v NATO a leží ve strategickém prostoru mezi Evropou a Blízkým východem. Fenomén Erdogan ale budí otázky a pochybnosti. Jak spolehlivým spojencem bude turecká armáda v rukou „sultána“? Bude ještě sekulární, nebo islamistická? Přitom už dnes Erdoganův režim koketuje s podporou sunnitských teroristů.
Pokud ale přivřeme oči, nepochopí to Erdogan (a správně) jako slabost a nebude nás v souvislosti s migrační vlnou čím dál víc vydírat? Jaké vůbec bude Erdoganovo Turecko? Nebude se podobat více Íránu než třeba Jordánsku? Samozřejmě, vývoj nelze plně předvídat. Mimo jiné proto, že Turecko a jeho prezident nejsou ve vzduchoprázdnu. Ale to je právě příležitost pro Evropskou unii a potažmo USA ukázat nejen pragmatismus, ale i zásady. Nebo pragmatickou zásadovost? Pokud víme (nebo přinejmenším silně tušíme), že nás konflikt s „erdoganismem“ dříve či později beztak čeká, je určitě lepší zasáhnout hned než čekat, až se situace dál zhorší.
Evropská unie je pro Turecko strategickým obchodním partnerem. Míří do ní přes čtyřicet procent tureckého exportu. Pro Erdogana by bylo velkou ranou o tento trh v důsledku sankcí přijít. K tomu připočtěme milióny evropských turistů, kteří už nyní ztrácejí o Turecko zájem.
Migrační karta v rukách Erdogana je sice silná, ale může se obrátit proti němu. Turecko potřebuje peníze od EU. Vždyť je v migrační krizi první na ráně. Navíc exkluzivní partnerství s Unií zvyšuje váhu Turecka v regionu. Není důvod Erdoganovi odpouštět plnění podmínek dohody či se jím nechat dokonce vydírat.
Totéž platí pro NATO. Spojenectví má ohromnou cenu i pro Turecko. Chce se snad dostat na úroveň Íránu? Ten je sice obávanou regionální mocností, leč dlouho byl v izolaci a mezinárodní společenství ho stále sleduje ostražitě. Pokud chce sunnitské Turecko se šíitským Íránem soupeřit o moc a vliv, pak bez Aliance jeho šance povážlivě klesnou.
Lze předpokládat, že turecký prezident bude mít zájem zachovat dobré vztahy jak s EU, tak s NATO a USA. Efektivní tlak na Erdoganův režim ho tedy může přimět revidovat jeho záměry. Čistky, jež už postihly na 70 000 lidí, hrozby obnovením trestu smrti, veřejné lynče, diskvalifikace nezávislého soudnictví, zákazy vycestovat. To je něco, pod co se prostě nemůžeme podepsat.
Analogie vždy kulhají. Ale co kdyby v roce 1938 západní mocnosti místo politiky appeasementu proti Hitlerovi zakročily? Nezabránily by tak snad druhé světové válce? Opravdu to nemyslím jako přímé srovnání. Nicméně jako příklad, kdy velké, mocné státy odhodily zásady, aby chránily své zájmy, a nakonec ztratily obojí, je to snad výmluvné.
Zachovejme si tvář. Zachráníme tím i své zájmy.
Pavel Bělobrádek, Právo, 5. srpna, str. 6
Poslední zprávy z rubriky Politika a události:
Přečtěte si také:
Prezentace
06.05.2024 Distributoři EG.D a Bayernwerk spustili projekt...
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
Okénko investora
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Udržitelné elektromobily? Ani náhodou. Mechaniků je nedostatek a vozidla končí na vrakovištích
Mgr. Timur Barotov, BHS
Nejdůležitejší body z letošního sjezdu akcionářů Berkshire Hathaway
Miroslav Novák, AKCENTA
Michal Brothánek, AVANT IS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři