Peníze nekazí člověka. Člověk kazí peníze

Peníze jsou podle mne jedním z velkých darů, kterých se nám dostalo a které poměrně úspěšně zneužíváme. Výsledkem je trochu schizofrenní pozice, kdy je někdy máme za modlu, jindy je zase viníme z toho, že „kazí člověka“. Přitom i zde platí prosté „dobrý sluha, špatný pán“.

Investiční společnost State Street přišla před několika dny se zajímavým výzkumem. Její analytici se snažili vyzkoumat, jak náš vztah k penězům ovlivňuje naše chování a to zejména chování investiční. Závěry jsou celkem jednoduché: Čím silnější je naše emoční vazba na peníze, tím iracionálnější je naše chování: Chceme peníze, chceme je hned a ve snaze je získat jsme hyperaktivní. V investiční oblasti to znamená, že obchodujeme příliš mnoho, prodáváme na dně, kupujeme na vrcholu a podobně.

Je podobný závěr překvapivý? Jak se to vezme. Na jednu stranu bude asi většina z nás souhlasit s tím, že příliš silná emoční vazba na cokoliv má často tendenci se zvrhnout v něco nezdravého. A to se pak logicky projeví i na našem chování. Konec konců je starou pravdou, že na Wall Street dominuje strach a hamižnost a podle toho vývoj na trzích často vypadá.

Na druhou stranu ale budeme asi těžko tvrdit, že pro investora je optimální naprostý nezájem o peníze, respektive materiální bohatství. Pak by se totiž asi těžko stal investorem. Možná lze ale uvedené shrnout tak, že propadu do různých behaviorálních pastí nás nejlépe uchrání to, když máme rádi i proces samotný – v tomto konkrétním případě samotný proces investování (tedy další varianta na dilema cesty a cíle). Pro každého pak „cesta investování“ znamená něco jiného – fundament, grafy, makro, mikro, hodnota, trendy ... V ideálním případě jde pokaždé o kreativní činnost, která je svou podstatou stejná, jako třeba malování obrazů.

State Street svůj výzkum provedla i na makroekonomické úrovni a výsledky jsou z části shrnuty v grafu. Z něj se zdá, že v bohatších zemích je láska lidí k penězům obecně menší, než v zemích chudších (Američané jsou podle State Street výjimkou). S kauzalitou bychom měli být určitě opatrní. Podle mne je ale dost dobře možné, že čím bohatší jsme, tím jsme naším bohatstvím saturovanější a poohlížíme se po jiné náplni života. Zpětně nám pak tato slabší emocionální vazba na peníze a majetek umožňuje racionálnější chování při jejich tvorbě (v duchu výše uvedeného). Jednoduše řečeno, nemodlíme se k mamonu a tudíž se nám jednodušeji materiálně bohatne. Taková pozitivní spirála.



Jak jsem uvedl, peníze jsou prostředkem, nástrojem, který má zjednodušovat náš život jak na mikro, tak na makroekonomické úrovni. Nemyslím si, že „peníze kazí člověka“, naopak: Člověk kazí peníze svým nezdravým postojem k nim. A State Street to potvrzuje.