Možná až trochu radikální se může zdát rozhodnutí o navýšení minimální mzdy v ČR, které má vstoupit v platnost na začátku příštího roku. Minimální mzda má totiž vzrůst o více než 11 %, respektive o 1 100 korun, na rovných 11 000 Kč. Někoho tento krok rozhořčí, protože v krajním případě považuje minimální mzdu za přežitek deformující nabídku a poptávku na trhu práce, někoho tento krok potěší, protože pamatuje na ty nejslabší, avšak většiny se naprosto nijak nedotkne. Zkusme se podívat bez emocí, co vlastně tento krok znamená.
Asi není žádným překvapením, že minimální mzda se dotýká jen velmi malého okruhu zaměstnanců. Navíc v řadě případů se tento institut nepoužívá jako ochrana před „bídou“ zaměstnance, ale jako nástroj pro vyhnutí se placení sociálního a zdravotního pojištění. Oficiálně takto pracující lidé dostávají minimum a bokem v obálce zbytek. Pro tento způsob odměňování zaměstnanců tedy hraje minimální mzda poněkud jinou roli, než ve skutečnosti má a navíc snižuje příjem sociálního a zdravotního systému. Při troše dobré vůle si asi každý dokáže představit nějaký ten příklad z reality běžného života. A tyto případy tedy nemá smysl používat jako argument, proč minimum nezvyšovat.
Tam, kde minimální mzda hraje opravdu svoji roli, může skutečně její zvýšení (a s ním spojený růst nákladů v podobě pojistného placeného zaměstnavatelem) zájmy firem či živnostníků negativně ovlivnit. Zřejmě uslyšíme argumenty o snížené konkurenceschopnosti apod. V tomto směru bychom si však měli vzpomenout na fakt, že do roku 2013 se minimální mzda šest let neměnila, a tak její následné rychlejší zvyšování nevypadá až tak dramaticky. Zvlášť ne, když minimální mzdu srovnáme s průměrem či mediánem mezd v podnikatelském sektoru. Je to třeba pro někoho nepříjemné, ale rozhodně naše ekonomika nemůže primárně stát pouze na super levné pracovní síle. Nakonec minimální mzda by měla plnit i motivační funkci pro ty, kteří doposud preferovali sociální síť, takže její zvyšování působí v tomto směru logicky.
Pokud se nám zdá zvýšení minima o 1 100 korun jako přece jen radikální, tak si vzpomeňme na to, co se děje na trhu práce v posledním roce. V ekonomice je už nyní 140 tisíc volných pracovních míst (samotný průmysl rovněž hovoří o potřebě dalších 140 tisíc), tak je zřejmé, že firmy trápí spíše něco jiného, než zvyšování mezd okrajové části zaměstnanců. A nejde zdaleka jen o poptávku po vysoce kvalifikovaných zaměstnancích, neboť jednou z nejvíce vyhledávaných profesí je manipulační či pomocný dělník a to i v regionech s nadprůměrnou nezaměstnaností. Podniky jsou tak pod stále větším tlakem, jak nové zaměstnance vůbec získat a s nabídkou jedenáctitisícové mzdy je rozhodně neokouzlí. Ostatně stávající nabídka se pohybuje v průměru těsně pod 15 tisíci a tato místa jsou už nyní takříkajíc ležákem. Firmy jsou tak už nyní tlačeny ke zvyšování mezd bez ohledu na zákonem stanovené minimum.
Jestli se někoho zvýšení minimální mzdy skutečně dotkne negativně, tak to budou lidé v invalidním důchodu, na něž se vztahovala zvláštní – nižší – sazba minimální mzdy. Jsou to lidé, kteří v důsledku svého handicapu obvykle už tak mnohem hůře sháněli práci a nižší mzdy je do jisté míry na trhu práce zvýhodňovaly. Od příštího roku však budou postaveni na roveň zdravých výkonných zaměstnanců a veškerá motivace zaměstnavatelů tím mizí. Jestli to vykompenzuje nějaká speciální dávka podporující zaměstnávání handicapovaných je velkou neznámou. Zvlášť, když vezmeme v úvahu, jak „jednoduché“ je takovou podporu získat.
PS:
A nakonec, aby to nebylo až tak jednoduché, je tu ještě jeden „dílčí“ aspekt mzdového minima. Sice se všichni soustředíme na oněch 9.800 či 11.000 korun, tak stále ještě existuje dalších 7 „minimálních mezd“ či přesněji nejnižších úrovní zaručené mzdy. A ty se už dotýkají většího počtu zaměstnanců a mohou mít mnohem citelnější dopad, protože ty mohou růst o 1300-2200 podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce.
Petr Dufek
Pozice: makroekonomický analytik
Petr Dufek vystudoval ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě. Od roku 1997 pracuje jako analytik v ČSOB. Nejprve v rámci strategie, následně v útvaru hlavního ekonoma a nyní na finančních trzích. Vedle působení v ČSOB pracuje jako externí učitel na Vysoké škole ekonomické.
Témata: Zaměřuje se na českou a slovenskou ekonomiku, bankovní sektor a na dění na finančních trzích.