Žádný ekonom se dnes nemůže domnívat, že se Řecku podaří vymanit se z dluhové zátěže 300 miliard eur bez toho, aby mu jeho věřitelé podstatnou část jeho závazků odpustili. V praxi to znamená, že nejvíce by mu muselo odpustit Německo, protože právě jemu dluží nejvíce. V Německu se ale budou v září letošního roku konat volby a ani kancléřka Merkelová, ani ministr financí Schäuble tak pravděpodobně svůj odmítavý postoj vůči odpuštění řeckých dluhů nezmění. I proto, že podobný krok by voliči interpretovali jako uznání toho, že dosavadní záchranné operace byly neúspěšné a platit za tento neúspěch budou právě oni, píše Matthew Karnitsching pro Politico.
Německo už se ale během posledních let smířilo s určitými skrytými formami odpuštění dluhů. Patří mezi ně prodlužování doby splatnosti dluhů či snižování jejich sazeb. Přímé snížení hodnoty dluhů, jaké navrhuje MMF, je ale pro Němce stále mimo diskusi. Řecký premiér Alexis Tsipras to může jen těžko změnit. Odpuštění části dluhů by se mu hodilo i proto, že by umožnilo ECB zahrnout řecké obligace do svého programu nákupu obligací nazývaného kvantitativní uvolňování. Takový krok by následně přispěl k obnovení důvěry investorů v jeho zemi. ECB ale nezačne řecké obligace nakupovat, pokud bude zadlužení této země považovat za neudržitelné. A jelikož se blíží konec kvantitativního uvolňování, tato příležitost nebude trvat dlouho.
Pravdou je, že Evropa přestala Řecku naslouchat už před lety. Pryč jsou dny, kdy se intenzivně diskutovalo o Grexitu a jeho možnost vyvolávala nervozitu na finančních trzích. Dnes zmínky o odchodu Řecka z eurozóny vyvolají tak nanejvýš zívnutí. Jeho dluhy jsou stáhnuty z finančních trhů a Atény už nemohou ohrozit globální finanční systém. Tsipras si tuto změnu situace uvědomil až na počátku roku 2015, kdy mu začal hrozit kolaps řeckého bankovního systému, odchod z eurozóny a ještě horší budoucnost než předchozí roky. Tsipras a jeho levicoví kolegové museli změnit své plány a jeho hvězdný ministr financí Yanis Varoufakis byl donucen k odchodu.
Od té doby Tsipras zhruba plní požadavky věřitelů na další snižování rozpočtových výdajů a ekonomické reformy. Berlín a jeho partneři sice musí občas bojovat s návaly rezistence, ale ve skutečnosti jim stačí pouhá trpělivost. Vědí totiž, že Řecko nakonec nebude mít jinou možnost, než se podvolit. Ukázalo se to i minulý měsíc, kdy Tsipras prosadil snížení důchodů, které bylo ještě před nedávnem nemyslitelné.
Němečtí politici to nepřiznají, ale součástí jejich plánu je učinit z Řecka od začátku odstrašující příklad. A jejich plán zatím funguje. Z Řecka se v celé Evropě stal symbol neschopnosti a nikdo nechce dopadnout jako tato země. Polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski v rozhovoru pro Politico dokonce uvedl, že „Řecko je de facto kolonií“. A dodal, že to je jeden z důvodů odmítavého postoje pro vstup jeho země do eurozóny. Nechce totiž, aby se tento scénář opakoval i v jejím případě. Řecko může stále doufat, že nakonec se mu podaří dosáhnout smazání velké části dluhů. Určitě to ale nebude před německými volbami. Do té doby musí Tsipras poslouchat své „pány“.