Lidi nejsou ekoni, ale ani šílenci

Nobelovu cenu za ekonomii dostal Richard Thaler, další behaviorální ekonom. A je to dobře, protože výrazně přispěl k pochopení toho, jak se my, lidé, chováme v reálném světě. Pomohl zbořit předpoklad, který ekonomie používala o tom, že lidé jsou ekoni neustále optimalizující, diskontující, chovající se maximálně racionálně, maximalizující zisky a neměnící své preference. Protože takoví nejsme, jíme například příliš, málo spoříme, tak Thaler navrhoval lidi pošťuchovat k dobrým rozhodnutím. Pošťuchovat znamená nenutit je, dát jim možnost volby, ale zjednodušit jim rozhodování.

Michal včera napsal: „Hodně udělal také pro propagaci behaviorálního přístupu uvnitř samotné ekonomie. Několik let totiž psal do odborných ekonomických časopisů jakési osvětové články určené právě ostatním ekonomům, kteří se na tento přístup dlouho dívali s posměchem. Od většiny akademiků se liší také svou snahou uplatnit poznatky ze svého oboru skutečně sám osobně realizovat. Je spolumajitelem a spolumanažerem poměrně výdělečného investičního fondu, i když rád zdůrazňuje, že k tomuto úspěchu je třeba nejen znalostí behaviorální ekonomie, ale i neustálé opatrnosti při jejich aplikaci. Záslužná a leckdy i úspěšná je jeho snaha přesvědčit americké firmy, aby u svých zaměstnanců zavedly automatické zařazení do penzijního spoření s možností kdykoli vystoupit.“