ČSSD ostrouhala, proč?

Nadpis článku na jednom serveru, ČSSD nezúročila prosperitu a brutálně propadla, vystihuje velmi dobře to, k čemu v právě proběhlých volbách došlo. Odhlédnu-li, zatím, od názoru na české voliče, tak socialisté splnili více cílů, než možná sami očekávali. Jejich vláda, přesněji řečeno, vláda s jejich mírnou převahou v ministerských postech, posunula zemi v mnoha kategoriích tak daleko, jak se snad žádné z předchozích nepodařilo, přesto jim to nebylo nic platné. Nemá smysl vše vypočítávat, stačí jen namátkou uvést: hospodářský růst, vzestup průměrné mzdy, rekordně nízkou nezaměstnanost, zvýšení minimální mzdy, valorizace penzí. Ustála tlak na kvóty, aktivně participovala na prezentaci V4 v Evropě. Angažovala se i v takových okrajových záležitostech jako je nestejná kvalita potravin v EU nebo ceny másla uvnitř státu. Co za tu dobu udělala ODS, SPD, Piráti, KSČM? Čím si zasloužily takový zájem voličů?  

Do čela záporných důvodů stavím přecenění voličské vnímavosti, naivní představu, že stačí pro lidi něco udělat a oni za to budou vděčni. Na druhém místě, což s tím prvním ostatně souvisí, je neschopnost prodat vlastní úspěchy, totiž při jejich prodeji nesázet na slušnost, nýbrž uplatnit nástroje nikoli nepodobné těm, jaká používají bulvární média, nebo oponenti na politickém kolbišti.  Je signifikantní, že strana netrpěla žádnými významnými vnitřními rozpory, ty vyřešila hned na počátku vládního působení. Hodně jí ovšem uškodila jak její kooperace s ANO v počátku, tak obrat o 180° v závěru vládního působení. Jejímu image v žádném případě neprospěl ani lídr, přes veškerou snahu a snad dobré úmysly, s čímž ruku v ruce šla disciplinovanost straníků, kteří ho podporovali v situaci, kdy bylo nabíledni, že jeho kroky straně evidentně škodí. Strana držela partu vyvolených a neměla zájem o jedince, kteří objektivně mohli vylepšit její obraz u veřejnosti a zároveň ovšem konkurovat předsedovi. Obecně by se dalo říci, že Sobotka byl ochoten vyhovět všem na bázi korektního schématu, ale vůbec nebral zřetel, resp. nedokázal odhadnout, jaké to bude mít účinky. Tím mám na mysli zejména touhu udržet si tvář i vůči tak zvaně pravicovým stranám.  Praktická neschopnost správně se orientovat (a hřebíček do rakve u široké veřejnosti) se tragicky ukázala při jeho náhlém prozření a vymezení se vůči předsedovi ANO. K tomu všemu lze přičíst ještě jednu okolnost. V řadě Sobotkových rozhodnutí, než se rozhodl rezignovat na post předsedy strany, si občan nebyl jist tím, zda mu jde více o  blaho občanů a pověst strany, než o udržení vlastní pozice.  

ANO na počátku na tom bylo, jako na tom budou dnes Piráti a SPD, z nichž většina z nich vůbec neví do čeho jdou. Jenže tam se ukázalo, že schopný lídr je hřivna, která přebíjí požadavky na úzkostlivé dodržování společenských pravidel, formulovaných zřejmě vrstvami označovanými prezidentem za pražskou kavárnu. Babiš jednoduchými nástroji získával dominanci, protože uvnitř koalice ukazoval názorně, co to je umět řídit (jakýkoliv) kolektiv jako firmu. Na rozdíl od kolegů příliš nedbal na dekorum  a dokázal cíle, původně prosazované socialisty, označit za vlastní a jejich prosazení jako svoji zásluhu (přitom na nich nemusel mít původně zájem). Bez praktických zkušeností dokázal využít zatuchlost politického rybníka, jehož líní kapři se nakonec zmohli jenom na osobní útoky, více či méně validní, což u značné části občanů mělo opačný účinek než kritici zamýšleli.  

Komunisté měli určitě optimističtější představy, s čímž ostatně korespondovaly, obecně v Česku vždy velmi nejisté, průzkumy veřejného mínění. Ty naopak přály ODS, a ta skutečně dosáhla výsledku, s nímž může být opravdu spokojena (podobně jako STAN, jimž nezbývá než upřímně blahopřát). Ačkoli lídr ODS byl svým způsobem také nepříliš výrazný coby vůdce, tak zde pravděpodobně zapůsobil hlad některých voličů po „autenticky pravicovém“ zastoupení na scéně (co dnes vlastně znamená pojem pravicový) i určitá společenská averze vůči předsedovi TOP 09, kteréžto uskupení se nakonec do Parlamentu přeci jen prodralo. Pro většinu „pravicových“ voličů byla zřejmě přijatelnější ODS s jejími hříchy z minulosti a s méně výrazným předsedou, než rétoricky mimořádně zručný, ale stejně mimořádně neoblíbený a verbálně přehnaně agresivní šéf Topky.  

Na závěr tedy shrňme, že za všechno mohou voliči, jejichž motivace výběru je tak nepřehledná, že si neodvážím vybrat kolekci motivací  pro volbu a určit pořadí jejich validity. Zcela jistě to v první řadě nebylo věcné hledisko. Spíše tak zvané charizma představitelů stran (touha davů po rozhodném vůdci) a způsob jejich prezentace. Srovnejme třeba schopnost formulace a prezentace Sobotky a Babiše. Sobotka je schopen hodiny a dny hovořit souvisle o ničem, a tak to také chápe i posluchač intelektuál, který se nicméně ve vodopádu slov spolehlivě ztratí, zatímco Babiš se svojí pralesní češtinou doslova zablábolí dvě krátké věty ("to já zásadně odmítám"; "to je lež"), jakoby šlo o otázky života a smrti, které pochopí i právě zletilý čeledín v kterémkoli okrese státu. Potřebu přizpůsobit se co nejširšímu okruhu posluchačů Sobotka, a ve finále i Zaorálek, prostě ignorovali. Zřejmě ani "agenturní nalejvárna" neměla odpovídající kvalitu.  

Přeceňovat voliče se prostě nevyplácí. To dobře ví především Okamura, a vedle něho do značné míry i Bartoš. Na výsledcích je to znát. Takoví jsou voliči v Čechách, na Moravě i Slezsku. Že je Babiš umí zvládnout mistrovsky, dokazuje vítězství ANO ve všech koutech (krajích) naší matičky země. Pro mě s docela překvapivým odstupem.  

Další informace a zajímavosti  zde, třeba fotografie fazolových lusků nebo křenu jaký v regálech supermarketů nenajdete