Když šarlatáni radí, jak rychle zbohatnout...

Poslední tři desetiletí s sebou přinesla v USA a v některých dalších vyspělých ekonomikách jen velmi utlumený růst reálných mezd. Řada lidí tak přemýšlí, proč jsou ve finančně nezáviděníhodné situaci. Známý investor Barry Ritholtz na stránkách Bloombergu poukazuje na to, že se toho snaží využít různí „guruové“, kteří radí, jak rychle zbohatnout. Důvěru v ně může posilovat to, že jim samotným se to povedlo. Ovšem jen díky tomu, že vysávají peníze z lidí, kteří k nim chodí pro radu, kupují si jejich knihy a navštěvují jejich přednášky.

Podobní rádci podle Ritholtze obvykle tvrdí, že bohatí se od chudých liší zejména způsobem svého přemýšlení. „Podobné zavádějící nesmysly jsou ve všech marketingových materiálech zacílené na zoufalé lidi,“ píše investor, podle kterého lze jejich kořeny najít v knize Napoleona Hilla „Think and Grow Rich“ z roku 1937. Ta sice obsahovala i pozitivní věci, protože se v lidech v době Velké deprese snažila vzbudit optimismus a přesvědčit je, že zlé časy jednou přejdou. Nicméně dnešní rady již jdou jen v duchu „prostě na to myslete a ono se to vyplní“.

Je tu jedna věc, kterou vám podobní rádci nikdy neřeknou: Milionáři neplýtvají čas na nějaká mentální vlnová pásma, ale zaměřují se na to, aby se stali chytřejší a zkušenější a byli tak schopni reagovat na změny na trhu a potřeby lidí kreativním a inteligentním způsobem. Jamie Dimon se nevěnuje vizualizacím svého bohatství, Ray Dalio nemá nástěnku a na ní seznam svých snů, Warren Buffett nerecituje mantry na zbohatnutí, píše investor. A dodává následující:

„Abych byl férový, musím říci, že určité rady o způsobu přemýšlení jsou ku prospěchu. Je dobré zaměřovat se na své cíle, žít tak, jak mi moje finanční situace dovolí, a pokud něco ušetřím navíc, tak to investovat, třeba do akcií. Nikdy bychom také neměli přestat s vlastním učením a pozitivně působí i realistické sebehodnocení. Jenže takové rady jsou u těch, o kterých hovořím, spíše výjimkou.“ Paradoxní výjimkou, kdy falešné rady na zbohatnutí mohou skutečně fungovat, je případ, kdy je někdo zabalí do rádoby moudrých pouček, vyrazí s nimi na přednášky a začne o nich vydávat knihy.

Jestliže budeme neustále myslet na to, že se staneme milionářem a začneme tomu skutečně věřit, neznamená to, že se nám to podaří. Pokud se o to ale budeme opravdu snažit svou prací a aktivitou, máme skutečnou šanci. Bohatství přichází ve chvíli, kdy se nám podaří vytvořit skutečně dobrý produkt či službu, po nichž je poptávka. V této souvislosti se někdy hovoří o hypotetickém rozhovoru mezi F. Scottem Fitzgeraldem a Ernestem Hemingwayem, kde ten první říká: „Boháči jsou úplně jiní než vy a já.“ A Hemingway odpovídá: „Ano, mají hodně peněz.“ Ani jeden z nich nehovoří o nějakém milionářském způsobu přemýšlení. Na to byli oni sami příliš chytří, uzavírá Ritholtz.