Konvergenční program České republiky (duben 2018)

ISSN 1804-798X

Konvergenční program ČR je zásadním strategickým dokumentem zpracovávaným Ministerstvem financí ČR. Dokument specifikuje základní souhrnné fiskální údaje a nejvýznamnější připravovaná opatření s rozpočtovým dopadem formou střednědobé fiskální strategie vlády.

Konvergenční program České republiky (duben 2018)

Trajektorie konsolidace veřejných financí, která probíhala od velké recese v roce 2009, byla v roce 2017 završena dosud nejlepším výsledkem hospodaření v historii České republiky. Přebytek veřejných financí ve výši 1,6 % HDP se promítl i do rekordní hodnoty strukturálního salda s úrovní 1,1 % HDP. Navíc se poprvé na přebytku podílely všechny tři části sektoru vládních institucí, tedy nejen místní vládní instituce a fondy sociálního zabezpečení, ale prvně i ústřední vládní instituce. Nezanedbatelně k tomu přispělo i hospodaření státního rozpočtu, který skončil v akruálním vyjádření poprvé přebytkem, a to 0,2 % HDP. K zabezpečení obezřetného a dlouhodobě udržitelného hospodaření sektoru vládních institucí by měly přispět zákony o rozpočtové odpovědnosti schválené v roce 2017.

Konvergenční program České republiky pro období let 2018–2021, předkládaný dle článku 121 Smlouvy o fungování Evropské unie a aktuálního znění nařízení Rady (ES) č. 1466/97, byl dne 30. dubna 2018 schválen vládou České republiky a je konzistentní s Národním programem reforem České republiky. Konvergenční program byl sestaven v souladu s pravidly stanoviska Hospodářského a finančního výboru Rady k obsahu a formátu programů stability a konvergenčních programů. Dokument byl rovněž v dubnu 2018 představen a diskutován ve věcně příslušných výborech Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a vzat na vědomí. Diskuze proběhly zároveň i se sociálními partnery. Stanovisko Rady Evropské unie ke Konvergenčnímu programu České republiky z dubna 2017 bylo v červnu 2017 usnesením věcně příslušného výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny vzato na vědomí a Senát jej v červenci 2017 projednal s doporučením vládě, aby její závěry zohlednila.

Konvergenční program České republiky je rozdělen do sedmi provázaných kapitol. První kapitola prezentuje záměry a cíle fiskální politiky vlády, základní prvky strukturálních politik a rámec měnové politiky České národní banky, jejichž implikace do makroekonomického a fiskálního scénáře rozvádí kapitoly následující.

Makroekonomický scénář ve 2. kapitole vychází z dubnové Makroekonomické predikce Ministerstva financí. Příznivý vývoj v zemích hlavních obchodních partnerů i pozitivní situace uvnitř české ekonomiky vytvářejí podmínky pro pokračování ekonomické konjunktury v České republice. Růst hrubého domácího produktu v roce 2017 dosáhl 4,4 %, pro roky 2018 a 2019 predikujeme růst ekonomiky o 3,6 %, resp. 3,3 %. Za hlavní bariéru pro vyšší růst považujeme situaci na trhu práce, který vykazuje symptomy přehřívání. Domníváme se, že míra nezaměstnanosti již v podstatě dosáhla svého dna a v horizontu predikce by se měla pohybovat okolo 2,3 %. Míra inflace by měla i přes současné proinflační tendence vývoje domácí ekonomiky setrvat kolem 2% inflačního cíle České národní banky. Z hlediska vnější rovnováhy je možné poukázat na pozitivní vývoj běžného účtu platební bilance, který by v letošním roce měl dosáhnout přebytku ve výši 0,4 % HDP. V kladných číslech by měl zůstat do konce horizontu predikce.

Hospodaření sektoru vládních institucí v roce 2017, predikce pro rok 2018, stejně jako fiskální strategie vlády v budoucích letech, jsou předmětem 3. kapitoly. Její obsah vychází z výsledků notifikace vládního deficitu a dluhu, potvrzené Eurostatem dne 23. dubna 2018, a z vládou schválených hospodářskopolitických záměrů ke 4. dubnu 2018. Pro rok 2018 očekáváme výsledek hospodaření ve výši 1,5 % HDP a jeho další snížení na hodnotu 1,1 % HDP v roce 2019. Strukturální saldo by mělo klesnout z přebytku přibližně 1 % HDP blíže k vyrovnaným hodnotám. Česká republika by tím i nadále měla bezpečně plnit svůj střednědobý rozpočtový cíl. Dluh sektoru vládních institucí by se měl na konci výhledu dostat těsně pod hranici 30 % HDP.

Makroekonomický a fiskální scénář jsou ve 4. kapitole ověřeny srovnáním s predikcemi ostatních veřejných a soukromých nezávislých institucí včetně vyhodnocení makroekonomické predikce panelem nezávislých expertů. Základní scénář je doplněn analýzou citlivosti, ve které jsou simulovány dopady alternativních předpokladů ekonomického vývoje, založených na odlišné úrokové míře, nižším hospodářském růstu hlavních ekonomických partnerů v Evropské unii a vyšší dolarové ceně ropy. Neméně podstatnou částí kapitoly je i rozbor odchylek současného scénáře oproti scénáři minulého Konvergenčního programu.

V 5. kapitole jsou sledovány aspekty dlouhodobé udržitelnosti. Kapitola přináší informace o stavu důchodového systému a systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a obsahuje aktuální projekce vývoje systémů nejvíce dotčených procesem stárnutí populace. Rovněž je v ní věnována pozornost velikosti a struktuře záruk vládních institucí.

Kapitola 6 postihuje kvalitativní stránku příjmů a výdajů sektoru vládních institucí. Jde především o charakteristiku změn v daňové oblasti v souvislosti s bojem proti daňovým únikům nebo zjednodušením daňové administrativy. Dále jsou představena opatření pro racionalizaci veřejných výdajů.

Poslední kapitola 7 se zabývá realizovanými či plánovanými změnami v institucionálním prostředí fiskální a rozpočtové politiky či posílením transparentnosti veřejných financí. Důraz je kladen na implementaci opatření souvisejících s pravidly rozpočtové odpovědnosti, rozsah a kvalitu publikovaných údajů či protikorupční opatření, jako je zákon o střetu zájmů.