Návrh rozpočtu EU je velmi odvážný

 Evropská komise včera zveřejnila svůj výkop pro rozpočet Evropské unie na roky 2021-2017. Celková suma činí 1,135 bilionu eur (v dnešních cenách, tj. skutečné budoucí částky budou vyšší o inflaci), což je 1,11 % unijního hrubého národního důchodu (neboli 1,15 % HDP, protože HDP je v případě EU o pár procent nižší než HND).

Vzhledem k tomu, že rozpočet musí být schválen Evropským parlamentem a hlavně pak všemi členskými zeměmi EU, je docela ambiciózní. Navrhuje totiž hned několik věcí, které se některým zemím budou hrubě nelíbit. Například:
- navrhuje snížit o 5 % platby zemědělcům (křičet bude Francie),
- snížit o 5 % také platby skrze fondy soudržnosti, tedy i v Česku hojně využívané „EU fondy“ (křičet budou chudší země),
- zvýšit míru kofinancování projektů placených z EU fondů (křičet budou chudší země),
- snížit při rozdělování EU fondů váhu HDP na hlavu, tedy pozici země v dlouhodobé konvergenci, a zvýšit váhu nezaměstnanosti, tedy momentální pozici země v jejím cyklu (křičet budou opět chudší země, protože takto začne tu a tam mít na příspěvky z rozpočtu EU právo dejme tomu i Francie nebo Finsko na úkor řekněme Polska nebo Rumunska),
- zavést pro rozdělování EU fondů nové kritérium dodržování vlády práva (křičet bude v tuto chvíli asi hlavně Polsko) a nové kritérium míry přijímání a integrace uprchlíků (křičet bude asi mj. Maďarsko a možná i Česko).

(Mezi nepříjemná překvapení pro chudší země EU naopak nelze zařadit tlak na menší podíl EU fondů vyplácených v podobě dotací – čti: darů – a vyšší podíl vyplácený v podobě finančních nástrojů – čti: půjček a garancí půjček. Tento posun od dotací k půjčkám a garancím se totiž diskutuje už dlouho a je brán vcelku jako hotová věc.)

Nad včera zveřejněným návrhem unijního rozpočtu se vznášejí i některé čistě technické otazníky: Měření HDP na hlavu nebo nezaměstnanosti jsou vcelku zavedené statistické disciplíny, ale jak bude měřen stupeň vlády práva? A dále: po výpadku příjmů od Británie ve výši cca 10 mld. eur ročně se má jedním z nových zdrojů příjmů rozpočtu stát poplatek od členských států za nerecyklované plasty; nehrozí ale náhodou, že jednotlivé státy začnou čísla tohoto typu deformovat (snižovat), aby docílily nižší „daňové“ povinnosti vůči Bruselu?

Lze tedy očekávat, že debata o návrhu v Evropském parlamentu a pak i v Evropské radě bude jistě dlouhá a výživná.

Michal Skořepa