Někteří vynikající investoři na světě se zaměřují zejména na takzvané hodnotové investice, které můžeme považovat za nákup akcií s diskontem vůči jejich skutečné hodnotě. Mezi nejznámější investory tohoto typu můžeme zařadit šéfa Warrena Buffetta či ředitele Fidelity Investment Petera Lynche. John Rosevear ze serveru Fool.com se pokusil vystihnout několik základních principů, podle kterých by se hodnotoví investoři měli řídit.
Za prvé, hodnotové investování není to samé jako spekulace. Za otce tohoto přístupu bývá často považován Benjamin Graham a i ten kladl velký důraz na rozdíl mezi spekulací a investicemi. Nákupy aktiv, které jsou provedeny na základě pečlivé analýzy a které slibují odpovídající návratnost a malé riziko, lze podle něj považovat za investice. Zbytek je spekulací. Hodnotoví investoři tak většinou nehledají revoluční produkty a převratné změny v podnikání, které mohou, ale také nemusí přinést velké bohatství. Hledají naopak firmy, které již nyní mají hodnotu vyšší než cena akcie, která je ale při běžném pohledu ukryta.
Za druhé, hodnotové investování stojí na dohadech vnitřní hodnoty. Zastánci teorie efektivních trhů sice tvrdí, že cena akcií v daný okamžik odráží všechny dostupné informace, uznávají však, že po krátkou dobu může dojít ke špatnému ocenění akcií trhem. Právě takových situací využívá hodnotový investor a mohou vznikat na základě přehnané reakce trhu na špatné zprávy či třeba plošných prodejů na trhu, které stáhnou dolů i akcie kvalitních firem. Tedy firem, jejichž vnitřní hodnota nebyla danou událostí snížena, ale jejichž akcie i přesto klesly.
Vnitřní hodnotu je možné posuzovat na základě mnoha ukazatelů a násobků, tím nejjednodušším je poměr ceny a zisků PE. Peter Lynch podle svých slov preferuje takzvaný PEG poměr, který je PE poměrem děleným očekávaným růstem zisků. Někdy se udává, že pokud se PEG blíží jedné, je firma zhruba férově oceněna. Často může jít o přílišné zjednodušení, ale Lynch tvrdí, že právě PEG je dobrým nástrojem pro identifikaci potenciálně podhodnocených společností, které si zaslouží detailnější pohled. Ten musí přijít proto, abychom si byli jistí, že nízké valuační násobky mají u dané společnosti dobré opodstatnění a tudíž se o žádnou hodnotovou investici nejedná.
Za čtvrté, hodnotový investor nepřemýšlí v rámci týdnů či měsíců, ale let. Warren Buffett v této souvislosti trefně poznamenal, že „akciový trh je nástrojem, který přerozděluje peníze od těch netrpělivých k trpělivým“. Někdy totiž trvá dost dlouho, než u dobré hodnotové investice přijde růst ceny akcie na úroveň odpovídající její hodnotě. Výhodu máte v takové situaci jen tehdy, pokud máte čas a peníze, které nebudete dlouho potřebovat. S tím úzce souvisí i rada, která tvrdí, že byste měli firmu, jejíž akcie kupujete, dobře znát a chápat její aktivity. A lepší, než se považovat za investora, je považovat se za jednoho z vlastníků takové společnosti, což nás vrací k dlouhodobému investičnímu horizontu.
Za páté, hodnotové investování vyžaduje kontrariánský způsob uvažování, protože téměř z definice při něm hledáte právě to, co ostatní zavrhují. Není tedy vhodné pro ty, kteří jsou rádi s davem a řídí se zejména převažujícími trendy.
Zdroj: Fool.com