Česko už není pro investory tak atraktivní. Chybí hlavně kvalifikovaní a produktivní pracovníci

Po obtížném loňském roce, který byl charakterizován nedostatkem polovodičů, přetrvávajícím nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, rekordní inflací a v důsledku toho dalším růstem nominálních mezd, hodnotily podniky, jak uvádí tato analýza, i v prvním čtvrtletí 2024 současnou ekonomickou situaci jako nejhorší za posledních 10 let. Pouze 12 % (oproti 19 % v roce 2023) hodnotí současnou ekonomickou situaci jako dobrou, 22 % jako špatnou. Výsledkem je nejhorší hodnota od roku 2013, uvádí průzkum.

Podle amerického listu ekonomické vyhlídky pro letošní rok naznačují mírný optimismus. Zlepšení očekává 30 % firem (oproti 19 % v předchozím roce). Je však znepokojující, že zpracovatelský průmysl, který je v České republice velmi důležitý, zůstává téměř ve všech parametrech mnohem pesimističtější. Celkem pouze 19 % firem, ze zpracovatelského průmyslu, očekává, že se ekonomika zlepší, zatímco 41 % firem v tomto sektoru očekává její zhoršení. Přitom průmysl se na celkovém hrubém domácím produktu v České republice podílí zhruba jednou třetinou.

Vývoj investičních výdajů pro rok 2024 je, podle ČNOPK, alarmující. „Bez dostatečných investic mohou podniky jen stěží zajistit svou konkurenceschopnost v obtížném globálním prostředí. Klesající trend trvá už téměř šestým rokem. Saldo vykazuje současných 8 místo 10 loňských bodů. Vzhledem k obrovským investicím, které musí společnosti vynaložit do dodávek energie, do digitalizace a automatizace a do vývoje nových obchodních modelů, existuje propast mezi rychle rostoucím tlakem na transformaci a zároveň klesajícími investicemi,“ uvádí autoři studie s tím, že pokles investic letos očekává celých 39 % respondentů, včetně zástupců automobilového a strojírenského sektoru, které jsou však pro ekonomický rozvoj České republiky klíčové.

Podle člena představenstva ČNOPK Bernarda Bauera jedním z důvodů je tlak na náklady, který se zvýšil u společností téměř ve všech oblastech, tj. v dodávkách energií, mzdách, surovinách a dodavatelských řetězcích. Nákladné je také zvyšující se administrativní úsilí v důsledku četných důkazních povinností, které jsou společnostem uloženy.

Podle této studie, největší riziko pro vlastní ekonomický vývoj v nadcházejících 12 měsících vidí firmy v poklesu poptávky (58 %). Zástupci firem očekávají, že krize domácí i zahraniční poptávky bude pokračovat. Mezi další rizika patří nedostatek kvalifikovaných pracovníků (48 %), ceny energií (46 %) a náklady na pracovní sílu (44 %). Více než 60 % firem navíc předpokládá, že geopolitické změny a konflikty budou mít „silný“ nebo „znatelný“ negativní dopad na jejich podnikatelské aktivity v České republice.

Investoři na Česku nejvíce oceňují členství v EU, kvalitní telekomunikační síť či kvalitu a dostupnost lokálních dodavatelů. Naopak špatně si, z pohledu investorů, podle očekávání, Česká republika vede v oblastech „dostupnosti kvalifikovaných pracovníků“, efektivity veřejné správy, ale také v „předvídatelnosti hospodářské politiky“. „Zaměstnanci ztrácí dech, klesá produktivita práce i motivace k výkonu, chybí kvalifikovaní zaměstnanci,“ uvádí autoři studie.

Na otázku, zda by si znovu vybrali Českou republiku jako investiční lokalitu, odpovědělo „ne“ 17 % společností, což je nejvíce od roku 2011. Polsko, Bulharsko a Bosna a Hercegovina jsou zmiňovány jako alternativní investiční lokality.

Nedostatek kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků je, podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka, dlouhodobou brzdou české ekonomiky. „I v časech útlumu zůstává zpravidla nezaměstnanost velmi nízká, což jen potvrzuje přetrvávající napětí na trhu práce. Výhrady firem proto lze v tomto směru naprosto chápat. Co je ovšem řešením? V rámci možností automatizace a robotizace, které jsou ovšem mnohdy dražší variantou levnější pracovní síly. A ta tu rozhodně je, což potvrzují i nejnovější statistiky pracovních nákladů,“ uvedl Petr Dufek s tím, že německý zaměstnanec ve zpracovatelském průmyslu je 2,5x dražší než český, respektive celkové pracovní náklady jsou zde na úrovni 40 % německých, ale totéž samozřejmě neplatí o produktivitě.

Česká republika se, podle něho, dostala nejenom do problému v důsledku slabé poptávky, ale také začíná mít problém strukturální do jisté míry importovaný právě z Německa. „A nejde pouze o ceny energií, které jsou do značné míry výsledkem ‚prozíravé‘ německé energetické politiky. Vzhledem na naši silnou obchodní orientaci na Německo i provázanost dodavatelských řetězců vlastně i sdílíme stejné strukturální trable vedoucí ke ztrátě konkurenceschopnosti,“ uvedl Petr Dufek.

Dodal, že pokud jde o investice, tak ty se samozřejmě chovají cyklicky. „Česká míra investic je dlouhodobě vyšší, ale je otázkou, nakolik ji do budoucna ovlivní nevypočitatelnost investičního klimatu. GreenDeal a taxonomie investiční prostředí silně mění a často i deformují. S rostoucími zásahy shůry a všudypřítomnou byrokracií musí chuť investovat automaticky klesat. Ostatně velké německé firmy orientují své investice mimo Německo a EU, aby se právě tomuto vyhnuly,“ dodal ekonom Petr Dufek.