Návrat hodnotových akcií a důležitost definic

Kdysi jsem tu psal o tom, že rozdělování akcií na růstové a hodnotové může být zavádějící. V tom smyslu, že hodnota (v poměru k ceně) by měla rozhodovat u obojího. Může se to zdát jako hra se slovy, ale právě u růstu a hodnoty na definicích docela záleží. Z určitého pohledu dokonce probíhá dlouho očekávaný návrat hodnotových akcií.

Před pár lety zazníval například názor, že Apple je jak růstová, tak hodnotová akcie. Ukazuje to, že pokud definice dostatečně rozvolníme, napasujeme příslušnou nálepku na hodně věcí a na některé jich nalepíme i více. Jenže pak trochu ztrácí smysl (pokud jej na počátku vůbec měly). Podívejme se na následující graf, který modrou křivkou ukazuje výkony růstových akcií v indexu Russell 1000 k akciím hodnotovým v tom samém indexu. Oranžová křivka pak ukazuje výkony růstu k hodnotě, ale u společností, která jsou v Bloomberg portfoliu „čistý růst“ a „čistá hodnota“:

Zdroj: X, Liz Ann Sonders

Obě křivky se v posledních letech jen výjimečně kryly, ale od konce roku 2022 už to úplně vzdaly a vydaly se opačnými směry. V Russellu 1000 konkrétně začal opět získávat náskok růst, ale v Bloombergu platí spíše opak. Tj. zde trendově získává od cca poloviny roku 2020 hodnota. Portfolia Bloombergu tak mimo jiné potvrzují tezi, podle které by se růstovým akciím mělo vést hůře v prostředí vyšších sazeb. A po dlouhém období přichází „návrat hodnoty“.

U oněch sazeb přesněji řečeno nejde o tezi, ale matematickou zákonitost. Růstové firmy mají totiž pomyslné těžiště svého toku hotovosti posunuto více do budoucnosti. Pokud tak rostou sazby a požadovaná návratnost, jeho současní hodnota klesá více, než u zbytku trhu. Jenže u některých růstových firem (relativně k hodnotě) tento faktor evidentně hraje větší roli, než u jiných. V druhém případě je více než vyvážen růstovými očekáváními a popřípadě i nižšími rizikovými prémiemi.

V souvislosti s dnešním tématem si dovolím připomenout i následující graf. Liz Ann Sonders ze Schwabu v něm také ukazovala relativní výkony růstových akcií k akciím hodnotovým. A to u dvou indexů. Prvním z nich je (opět) Russell 1000, který zahrnuje velké firmy z amerického akciového trhu. Druhým je index Russell 2000, který naopak zahrnuje firmy nejmenší. A u něj vidíme v posledních letech mnohem menší tendenci růstu k překonávání hodnoty (ale nejde o takový extrém, jako u oranžové křivky v grafu prvním):


Zdroj: X

Poslední roky na akciovém trhu výrazně charakterizuje oblíbenost těch největších technologických společností. Výrazně menší je obliba u těch menších a u onoho „čistého růstu“. K druhému grafu jsem v této souvislosti dodával, že současný technologický cyklus se zatím zdá být výjimečný tím, že jej netáhnou nové (a tudíž menší) firmy. Ale naopak jejich protějšky. Dá se na to dívat ale i tak, že nejde o technologický cyklus nový, ale vlastně stále ten, který začal v devadesátých letech. A jeho prvotní tahouni mezitím jen trochu vyrostli. Takže končíme zase u definic – tentokrát u definice technologického cyklu.