Pavel Kohout: Máme holé účty!

* Úspory českých domácností vzrostly meziročně o 7,3 procenta. Lze očekávat, že porostou i nadále?

Ano, jistě. Co do životní úrovně se postupně blížíme průměru vyspělých zemí EU. Ale pokud jde o finanční majetek domácnosti, nerad to říkám, ale v tomto srovnání máme stále holé… účty. Lze samozřejmě tvrdit, že občané Británie, Francie nebo Německa jsou více zadluženi, ale většinou jde o hypoteční úvěry, což je vlastně svého druhu investiční úvěr. Češi potřebují šetřit a investovat.

* Jak ukázala Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2009, struktuře úspor obyvatelstva jednoznačně dominují bankovní vklady. Očekáváte, že si bankovní vklady (termínované i netermínované) udrží svou dominantní pozici i do budoucna?

Silná pozice konzervativních produktů je dána souhrou okolností. Začátkem 90. let nebylo kam investovat. Během druhé poloviny 90. let lidé byli svědky tunelování privatizačních fondů. Po roce 2000 přišlo splasknutí technologické investiční bubliny. V letech 2007–08 pak světová finanční krize. Celkově tedy zhruba každých pět let nastala nějaká fatální událost, která lidi přesvědčila, že je lepší mít peníze v bance nebo spořitelně. Je možná dokonce překvapující, že procentní zastoupení ultrakonzerva­tivních produktů není ještě vyšší!

* Společně s objemem prostředků v netermínovaných bankovních vkladech vzrostl meziročně o 13 procent také objem peněz investovaných prostřednictvím podílových fondů. Čím si to vysvětlujete?

V souvislosti s předchozí otázkou bych upozornil na fakt, že značné procento podílových fondů je investováno rovněž do konzervativních produktů peněžního trhu. Ale časem určitě poroste popularita akcií. Světové akciové trhy občas mají špatné desetiletí a období 2000–2008 bylo jedním z nich. Momentálně mají akcie skoro stejně špatnou pověst jako koncem 70. let, kdy byly považovány za investice pro sentimentální důchodce, kteří pamatují lepší časy, zatímco moderní dynamický mladý člověk dává peníze do spořících účtů. V době, kdy byly akcie historicky nejméně populární, přišel mohutný býčí trh, který trval během 80. a 90. let. Pak přišel opačný extrém, nekritická láska k akciím. A dnes jsme opět někde na úrovni konce 70. let.

* Jak může budoucí vývoj ve struktuře úspor ovlivnit pravděpodobné pokrizové zvýšení inflace? Mohlo by právě ono být „hybatelem“? Při případném zvýšení inflace přece přestanou být spořicí účty atraktivní…

Je dost pravděpodobné, že Evropská centrální banka nakonec kapituluje, sleví ze svých zásadových pozic a začne řešit evropskou finanční krizi cestou nejmenšího odporu, tedy nekrytou emisí peněz. První krok, nákup státních dluhopisů Řecka a jiných rizikových zemí již byl učiněn, ačkoli doslova pár dní předtím to ECB popírala. Bude to znamenat, že inflace nejspíš mírně vzroste. Žádná hyperinflace, ale spořící účty budou patrně reálně mírně ztrátové. A když roste objem peněz v ekonomice, má to za následek vyšší mzdy, vyšší tržby, vyšší zisky a pochopitelně i vyšší ceny. Vyšší ceny spotřebního zboží, ale také akcií. Když se podíváte na země, které trpěly vysokou inflací – výmarské Německo, Argentina, Brazílie, atd. – nejlepší ochranou proti inflaci byly nemovitosti a akcie. Nemovitosti jsou ovšem v nynější Evropě cenově přepálené. Akcie nikoli. Německé akcie mají nyní P/E na úrovni 16 a dividendový výnos 2,7 %. České akcie mají P/E dokonce jen kolem 11 a dividendový výnos 5,4 %. To nejsou předražené trhy!

* A co chystaná penzijní reforma? Vzroste podíl penzijního připojištění?

To je na delší diskusi. Bezděkova pracovní skupina nenavrhla snadný život pro penzijní fondy, jak si laikové myslí. Podle návrhu by si lidé měli investovat tři procenta z mezd do nejrozmanitějších investic, včetně státních dluhopisů. Současné penzijní fondy potřebují reformu samy o sobě, protože v roce 1994 nebyly dobře navrženy ze systémového hlediska. Nikdo tehdy totiž fondům nerozuměl, proto byl zákon o penzijních fondech inspirován životními pojišťovnami. To bylo nešťastné rozhodnutí.

* Hovoří se i o případném zrušení státní podpory stavebního spoření…

Už aby to bylo. Ale bylo by fér, aby za ušetřené peníze stát snížil občanům daně.

Autorem článku je Martin Vlnas.