Trumpovo právě zaváděné 104procentní clo na Čínu je varováním EU. Ta by se neměla mstít

Americký prezident Donald Trump zavádí na Čínu 104procentní clo. Je sice vycucané z prstu, ale přesto varování Evropské unii. Její nejlepší reakcí by ale bylo nereagovat vůbec. Trump totiž nejprve na Čínu uvalil clo jen 34procentní, po její odvetě z minulého pátku přidal dalších 50 procent. Přitom už v lednu a únoru zvedl clo na Čínu dohromady o 20 procenta.

Rovnice, která Trumpa k novým celním sazbám dovedla, včetně rekordního cla na Čínu vedla, vstoupí do ekonomických učebnic jako vtip desetiletí. Jde vlastně jen o podíl obchodního přebytku (či deficitu) země X s USA a objemu exportu země X do USA. A výsledek tohoto dělení se po převedení na procenta – tedy prostým vynásobením stovkou – následně dělí dvěma. Pokud toto má být nová formulka výpočtu celních sazeb, pak ekonom, který ji bude hájit a uplatňovat, náhle vypadá asi jako astronom, jenž začne tvrdit, že Země je placatá.

Pro zajímavost, Česko loni mělo přebytek z obchodu s USA ve výši zhruba čtyř miliard korun, přičemž objem jeho vývozu do Ameriky činil přibližně 133 miliard. Podíl těchto dvou cifer převedený na procenta a vydělený dvěma dává hodnotu 1,5 procenta. To by tedy podle Trumpovy rovnice měla být sazba, jíž bude čelit Česko. Za předloňský rok by Česku dokonce vyšla záporná sazba (-6,7 procenta), neboť mělo s USA obchodní deficit. Takže by Česko mělo čelit sazbě nulové, případně by mu USA měly své vlastní clo dokonce snižovat.

Pro případy, jako jsou tyto, se proto Trump "pojistil" obezličkou, která dané sazby, pokud jsou záporné či příliš nízké, zvedá takřka univerzálně všem na jakési "povinné minimum" deseti procent. Jenže Česko nebude čelit ani sazbě 0 procent, ani 1,5 procenta, dokonce ani ne 10 procent, nýbrž 20 procent. Protože je členem EU. V Trumpově vidění světa tak Česko pyká za to, že EU jako celek má s USA velký obchodní přebytek. Česko tedy pyká především za Německo.

Je však pravdou, že na světovém obchodním kolbišti EU vystupuje jako celek a nyní přirozeně jako celek chystá na Trumpova cla odpověď. Nejlepší by bylo, pokud by žádná nebyla. Tedy aby se EU zdržela pomsty v duchu "zub za zub, oko za oko". Proč?

Fundamentálně je důvodem samotná skutečnost, že s novými cly přišel jako první Trump. Nikoli Brusel. Trump je zkrátka přesvědčený, že cla Americe prospějí. Brusel ovšem není přesvědčený o tom, že prospějí unijní ekonomice. Pokud by o tom přesvědčený byl, proč cla nezavedl jako první? Tím, že Brusel se cly nepřišel jako první, tedy dává najevo buď svou naprostou nekompetenci, nebo – mnohem pravděpodobněji – to, že Unii podle jeho názoru nesvědčí. Tak proč je tedy zavádět, vážně jen jako odvetu "zub za zub"?

Vzhledem k uvedenému může být dobrým smyslem odvetných cel snad jedině to, pokud by dokázala Trumpa přimět k tomu, aby svá již oznámená cla zase vzal rychle zpátky. Jinak z hlediska EU prostě nemá smysl jakákoli cla zavádět, protože pokud je z jejího hlediska situace bez nových cel lepší než se cly, jakékoli další kolo zavádění cel – v rámci eskalace obchodní války, kterou Trump již stihl pohrozit – její ekonomickou situaci přece zhoršuje. Proč vršit clo na clo, byť v rámci odvety, když už první kolo uvalování cel podle Bruselu ekonomice EU škodí? A představa, že na Trumpa bude platit jakýkoli tlak zvenčí včetně tlaku podoby cel ze strany EU, je vskutku heroická.

Pokud ovšem na Trumpa neplatí tlak zvenčí, mohl by snad alespoň ten zevnitř. Ale musí být opravdu silný, aby mu rozuměl. Třeba tlak v podobě pádu burz a akcií. K tomu už tak dochází.

EU zdržením se uvalení odvetných cel tak může nechat Spojené státy dále "dusit se ve vlastní šťávě". Navýšená Trumpova cla totiž budou platit nikoli evropské firmy, nýbrž ty americké – ty, které zboží z EU dovážejí. Samozřejmě, unijní firmy budou tratit též v podobě poklesu odbytu v USA. Prvotní úder ale dopadne na americké firmy – a na americké spotřebitele – třeba v podobě vyšší inflace. Pokud ovšem Unie zavede odvetná cla, "zrcadlově" tím poškodí primárně své vlastní firmy a své vlastní spotřebitele, nikoli Ameriku.

Navíc pokud se EU nových cel zdrží, může zásadně přispět k Trumpovu znemožnění se na světové scéně. Jemu budou padat burzy, ona zatím bude lákat Amerikou znejistělé investory celého světa k sobě, na starý kontinent. Jen tím, že bude dělat opak toho, co Trump, nikoli totéž – tedy se své celní odvety vyvaruje. Bude investory celého světa včetně těch z USA lákat na stabilnější, mnohem vyzpytatelnější hospodářskou politiku, prováděnou s nadhledem, rozvahou a moudrostí, nikoli ve víru egomanie a primitivní pomsty.

Pokud by se k tomu dokázala zbavit svých vlastních "cel", leckdy ničivějších, než jsou ta Trumpova, může vskutku vytvořit podnikatelsky a investorsky přívětivé prostředí, které v porovnání s trumpovským chaosem za Atlantikem náhle bude působit jako oáza v poušti. Předpokládá to ovšem pozastavení a zmírnění zmíněných "cel", jež si EU v běhu let uvalila sama na sebe, resp. na své firmy a podnikatele, jako je Green Deal, emisní povolenky, příliš vysoké ceny energií, přeregulovanost, přemíra dotací či tuhá byrokracie.

Jestliže Trump nyní vlastně říká, že Země je placatá, EU těžko získá tím, že náhle bude tvrdit, že je ještě placatější. Mnohem úspěšnější bude, kdy s nadhledem setrvá u prověřeného – že prostě je a bude kulatá.

Pravda, nová cla amerického prezidenta Donalda Trumpa, kvůli nimž jsou nyní světové burzy a trhy už takřka v panice, mají citelně dolehnout i na českou ekonomiku. Přesto ale jejich nákladnost pro tuzemské hospodářství nelze srovnávat s náklady Green Dealu. Plyne to z aktuálních údajů české vlády.

Ministerstvo financí ČR minulý týden uvedlo, že Trumpova cla sníží letošní růst české ekonomiky o 0,6 až o 0,7 procentního bodu (zde). Ve své lednové prognóze (zde) přitom ještě resort počítal s letošním reálným růstem ekonomiky ve výši 2,3 procenta. Nominální hrubý domácí produkt ČR by tak dle téže prognózy vzrostl z loňských 8007 na letošních 8431 miliard korun.

Pokud ale nyní má ekonomický růst ČR kvůli clům činit jen 1,7 procenta, namísto 2,3 procenta, za jinak stejných podmínek, při předpokládaném letošním růstu příslušné cenové hladiny o tři procenta, to znamená nominální nárůst tuzemské ekonomiky o 4,7 procenta, namísto do minulého týdne ministerstvem odhadovaných 5,3 procenta. Růst z úrovně 8007 miliard Kč o 4,7 procenta by značil letošní úroveň nominálního HDP čítající zhruba 8383 miliard korun. To je o 48 miliard nižší údaj, než jaký ministerstvo financí předpokládá ve své lednové prognóze, tedy než zmíněný údaj 8431 miliard. Do konce letoška zbývají ještě zhruba tři čtvrtletí, takže podle ministerstva financí Česko kvůli clům přijde průměrně o 16 miliard korun za čtvrtletí. Tedy o 64 miliard korun při přepočtu na celý rok.

Přitom současně nynější vládní plán, s nímž pracuje i Národní rozpočtová rada (zde), počítá s tím, že dekarbonizační cíle, tedy Green Deal, si v Česku do roku 2030 vyžádají vydání celkem 1,3 bilionu korun. To je při ročním rozpočítání, zahrneme-li i letošek, průměrně 217 miliard korun ročně.

Roční náklady Green Dealu jsou tedy v tuto chvíli pořád přibližně 3,4krát vyšší než náklady Trumpových cel.

Pokud by se tedy Green Deal podařilo o třetinu zmírnit, co se souvisejících výdajů týče, vytvořená úspora by mohla kompletně pokrýt náklady vzniklé Trumpovými cly. Nebylo by tedy třeba dekarbonizační úsilí zcela opustit, jen o třetinu snížit jeho ambicióznost, která při svých současných parametrech stejně ve světě nemá obdoby.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na Facebooku