USA vzhledem k investicím málo spoří, cla nepomohou (Ozvěny trhu)

2. duben označil americký prezident Donald Trump jako Den osvobození. Již dopředu bylo avizováno, že tento den se Donald Trump vypořádá „s nespravedlivými cly, která jsou na americké vývozce aplikována a která podle něj způsobují schodek amerického zahraničního obchodu“. Odedneška vstupují v platnost veškerá oznámená cla s výjimkou automobilových dílů, kde to bude až 3. května.

Jak se však píše v každé základní učebnici makroekonomie, vnější makroekonomická nerovnováha je vždy spojena s vnitřní makroekonomickou nerovnováhou. To je identita známá každému národohospodáři. Neříká nám, co je příčinou a co je důsledkem, ale že oba typy nerovnováhy jdou vždy ruku v ruce.

Pod zahraniční nerovnováhou vidíme právě vysoké schodky zahraničního obchodu, kdy země více dováží než vyváží. To z pohledu domácí ekonomiky znamená, že více spotřebovává než produkuje. Ve většině zemí je pak bilance zahraničního obchodu se zbožím a službami nejvýznamněji součástí tzv. běžného účtu platební bilance, který je měřítkem vnější nerovnováhy.

Z pohledu vnitřní nerovnováhy se nám ta vnější zrcadlí v dysbalanci mezi celkovými úsporami a celkovými investicemi v ekonomice. Konkrétně pro USA platí, že situace deficitu na běžném účtu americké platební bilance je odrazem toho, že Američané nemají dostatek svých úspor na financování svých investičních potřeb. Tyto úspory jsou dodávány v podstatě ze zbytku světa, když například čínští či němečtí investoři nakupují americké akcie či dluhopisy. Tímto kanálem se mimochodem dostává americký dolar, jako světová rezervní měna číslo jedna, do světa, mimo ekonomiku Spojených států.

Úspory i investice lze rozložit na úspory a investice soukromého sektoru a veřejného sektoru. Při pohledu na vývoj ve federálním rozpočtu není složité konstatovat, že Spojené státy jsou v situaci tzv. dvojího deficitu: schodcích na běžném účtu platební bilance i ve veřejném rozpočtu. Příčiny nerovnováh jsou tak zjevně fundamentálního charakteru, která zvyšování cel na vývoz zboží do USA nelze zvrátit, a to ani v případě, že by ostatní země nereagovaly odvetnými opatřeními.

Paradoxně může pomoci zpomalení hospodářského růstu či dokonce recese americké ekonomiky. Nikdy to ovšem není preferovaná varianta řešení makroekonomických nerovnováh. Recesi, jejíž pravděpodobnost v posledních dnech znatelně vyskočila, ale není ani tak důsledek samotného zavádění tarifů, i když ty jsou jednoznačně proti hospodářskému růstu, ale nyní je tím hlavním spouštěčem situace na finančních trzích a v případě anemické ekonomiky zejména těch akciových. Na těch totiž získávají americké firmy nezbytný kapitál pro svůj rozvoj, tedy pro investice.