Ve svém posledním filmu Melancholia popisuje režisér Lars von Trier zánik života v důsledku srážky Země s planetou neznámého původu. Na rozdíl od investorů a obchodníků na finančních trzích čekajících na ortel smrti v podobě defaultu Spojených států, brali hrdinové filmu svůj osud stoicky, bez zbytečné hysterie. Je zajímavé, že opravdové tragedie a pohromy typu zemětřesení, tsunami a jiné, přijímáme i ve skutečném životě daleko klidněji, než pohromy, které si jako lidé způsobujeme sami.
Podívejme se však na stávající situaci trochu jinou optikou. I kdyby došlo k nejhoršímu a USA se na chvíli opravdu dostaly do problémů s placením svých dluhů a byl jim snížen rating, život by se nejspíše nezastavil. Dále by se rozváželo pečivo, pitná voda, lidé by chodili do práce a vůbec, vše by fungovalo dále jako dříve. Naopak, měli bychom si položit otázku, zdali snaha o vyrovnaný rozpočet, ať už v dlouhodobém horizontu a doprovázená jakkoliv trapnými politickými komediemi, není vlastně pro finanční trhy pozitivní zprávou? Uprostřed hluku a chaosu, kterým je tato poměrně drastická změna v americkém fiskálu doprovázena, nám uniká podstatný a dle mého názoru pozitivní fakt, kterým je, že Spojené státy díky této změně přestanou konečně projídat půjčené peníze v nesmyslných vojenských konfliktech a utrácet za jiné zbytečnosti.
Není to nic nového. Podobný vývoj jsme již zažili po pádu Berlínské zdi, kdy došlo k vyrovnání vládního deficitu, do nějž se USA propadly kvůli zbrojení během studené války. Za prezidentské éry Billa Clintona byly dokonce generovány přebytky, akcie zažívaly nebývalou rally a finanční trhy fungovaly jako nikdy předtím. Samozřejmě platí, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš, avšak měli bychom se alespoň na chvíli povznést nad krátkodobé negativní nálady, které na trzích v současné době panují. Budoucnost by nemusela být až tak černá, jak se na první pohled zdá.