Spojené státy ode dneška uvalují nejvyšší clo za sto let; chtějí skoncovat se svojí desítky let pěstovanou závislostí na „droze čínského dluhu“, tedy se samou podstatou globalizace

Spojené státy už pár hodin uplatňují nejvyšší daň z mezinárodního obchodu – clo – za posledních zhruba sto let. Dnes začaly aplikovat navýšené clo na zhruba šedesátku zemí či ekonomických celků, s nimiž vykazují obchodní schodek. Již v sobotu přitom zavedly univerzální, desetiprocentní clo. Tato „základní sazba“ se týká prakticky všech zemí světa, s výjimkou například Ruska, Běloruska, Severní Koreje či Kuby, na něž už jsou uplatňovány americké sankce.

Zvláště výrazné je nové clo americké administrativy Donalda Trumpa uplatněné na dovoz z Číny. Činí 104 procent, neboť administrativa nejprve v lednu a únoru rozhodla uvalit dohromady clo dvacetiprocentní, následně ještě 34procentní. Když Čína odpověděla zavedením odvetného 34procentního cla na dovoz z USA, Spojené státy jí clo navýšily o dalších 50 procent. Dohromady tak jde právě o 104 procent.

Mimořádně vysoké clo na Čínu má značný potenciál rozbořit desítky let utužované symbiotické sepětí, které se stalo samou podstatou globalizace, jak se od 80. a 90. let minulého století rozvinula.

V rámci tohoto sepětí Spojené státy postupně zabředaly do stále hlubšího a hlubšího dluhu, na němž se stal chod jejich ekonomiky – a kupní síla stovek milionů amerických spotřebitelů – závislý. „Drogu“ dluhu dlouho Americe ve stále rostoucí míře ochotně poskytovala Čína. Mohutně totiž nakupovala americké vládní dluhopisy, takže se vypracovala na jednoho z největších věřitelů USA vůbec. Poskytovala tedy Americe „drogu“, díky níž ovšem sama ekonomicky a posléze geopoliticky vyrostla. Američtí spotřebitelé – při nákupní chuti udržovaní z velké části „čínskou drogou dluhu“ – nakupovali zboží zhusta dovážené právě opět z Číny jako nikdy jiný. V rámci své závislosti si tak Spojené státy vypěstovaly také obří schodek v obchodě se zbožím právě s Čínou.

Tím, jak Čína geopoliticky vyrostla, a zatnula svaly, stala se ovšem Spojeným státům nedůvěryhodnou. Zároveň sama přestala Americe věřit.

Podstatou současné globalizační krize – a Trumpova cla jsou jenom jedním z jejích projevů – je tedy fundamentální nedůvěra mezi USA a Čínou.

Spojené státy už Číně nevěří, že nezneužije jejich závislosti na ní, nejen v dovozu spotřebního zboží, leč třeba v oblasti dovozu strategickém – například v dovozu kovů vzácných zemin. Hrozbu z hlediska Washingtonu navíc pochopitelně představuje také právě obří pekingská držba amerického dluhu. Pokud by se jej Čína začala masivněji zbavovat, rozkymácí sice také sama sebe, ale americké ekonomice by zasadila těžký úder.

Čína ovšem zase Spojeným státům nevěří, že jí Amerika svůj dluh bude vždy ochotná splácet. Tato nedůvěra sílí zvláště po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Hned v jejích prvních dnech fakticky Spojené státy zmrazily devizové rezervy Ruska v řádu stovek miliard dolarů, mající z velké části podobu západních dluhopisů. Peking tak v rostoucí míře hledá jiné způsoby, než jsou americké vládní dluhopisy, jak ukládat své peníze získané díky masivním obchodním přebytkům, které vykazuje nejen v obchodě s USA.

V době globalizační krize – či už rovnou deglobalizace – zkrátka popsané symbiotické sepětí USA a Číny nemůže dále fungovat. Vždyť, jak víme, právě ono bylo vlastní podstatou celé globalizace. Definovalo ji. Globalizace se zásadně opírala o přesvědčení Západu, zejména Spojených států, že mu Čína nepřeroste přes hlavu. Toto přesvědčení však Spojené státy ztratily. A mimořádná celní sazba 104 procent na dovoz z Číny naznačuje, že definitivně…

A jaká je dnešní bezprostřední reakce měn ve světě na toto zlomové dění?

Česká koruna patří k vítězům, když společně s eurem, dánskou korunou a polským zlotým zpevňuje dnes vůči dolaru o zhruba 0,8 procenta (viz graf agentury Bloomberg níže).

Oslabují hlavně asijské měny. V Asii se zatím převážná část dnešního obchodování odehrává. Asijské země v čele se zmíněnou Čínou jsou novými Trumpovými cly zasaženy relativně nejvíce.

Zajímavé je, zmíněné kvarteto evropských měn – dosavadních vítězů dnešního dne – zpevňují více než tradiční bezpečná útočiště jako švýcarský frank nebo japonský jen.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom,