Chce Trump záměrně dovést USA do bankrotu? Není to až tak pošetilá myšlenka, jak to na první poslech zní

Klíčovou událostí dnešního turbulentního dne na světových burzách je to, s jak nečekanou razancí se mezinárodní investoři zbavují dlouhodobého amerického dluhu. Cena dlouhodobých amerických dluhopisů tak klesá, přičemž administrativě prezidenta Donalda Trumpa narůstá nákladnost obsluhy vlastního masivního dluhu. Oslabuje také dolar. Dokonce třeba i česká koruna dnes vůči dolaru zpevňuje.

Přitom americké dluhopisy nebo právě dolar, tedy obecně dolarová aktiva, tradičně představovaly takzvané bezpečné útočiště pro časy krizí a burzovních otřesů, jakým je ten právě probíhající, bezprostředně související s eskalující světovou celní válkou. To ale tedy dnes neplatí. Mezinárodní investoři totiž ztrácí důvěru ve stěžejní postavení USA ve světě a obávají se tamní recese, v níž mohou vyústit Trumpova cla, nejvyšší za sto let. Část investorů se ovšem dlouhodobých dluhopisů vlády USA zbavuje i proto, že stále vyšší relevanci přikládá tomu, že Trumpova administrativa jedná v souladu s takzvanou „Dohodou z Mar-a-Lago“.

„Dohoda z Mar-a-Lago“ má představovat neoficiální a neformální, v podstatě tajné ujednání Trumpova nejbližšího okruhu spolupracovníků nejen z administrativy. Proto je také pojmenována podle Trumpova floridského sídla. Svým názvem ale odkazuje rovněž na oficiální „Dohodu z hotelu Plaza“, uzavřenou roku 1985 v proslulém newyorském hotelu.

Dohoda z hotelu Plaza, uzavřená představiteli tehdejší skupiny G5 nejvýznamnějších světových ekonomik, znamenala záměrné oslabení dolaru sérií mezinárodně koordinovaných kroků. Z podstatné míry ji motivoval hospodářský vzestup Japonska, jehož (nejen) automobily tehdy už vážně ohrožovaly americkou konkurenci, jíž export znesnadňoval až příliš silný dolar.

Okruh Trumpových kolegů v čele s bývalým pracovníkem amerického ministerstva financí Stephenem Miranem, nyní šéfem prezidentových ekonomických poradců, míní, že Spojené státy i v současnosti, stejně jako v 80. letech, doplácí na tuze silný, nadhodnocený dolar. Jejich cílem tak nemá být nic menšího než provést radikální změnu světového finančního pořádku, vlastně uskutečnit jakousi „světovou měnovou reformu“. V jejím rámci má dojít k zásadnímu oslabení dolaru, které zlepší konkurenceschopnost amerického vývozu a tím pádem celého amerického průmyslu.

Na rozdíl od Dohody z hotelu Plaza má být Dohoda z Mar-a-Lago tajná, neformální, neboť by se podstatné části dotčených – dotčených z celého světa – pochopitelně notně zajídala.

Zmíněné nadhodnocení dolaru plyne podle Trumpova okruhu spolupracovníků ze skutečnosti, že dolarová aktiva stále představují světové bezpečné útočiště. Investoři celého světa investují do dolarových aktiv, jako jsou americké vládní dluhopisy, protože věří nejen síle ekonomiky USA, ale také vojenské síle Spojených států. Tato jejich víra upevňuje dolar a dolarová aktiva, takže jsou hojně žádaná i přes mohutně narůstající americké veřejné zadlužení.

Příliš silný dolar a přílišný zájem o americké dluhopisy ale v důsledku prohlubují deficit USA v obchodu se světem. Právě proto, že američtí vývozci a americký průmysl ztrácí kvůli silnému dolaru konkurenceschopnost. Z čehož má nejvíce těžit Čína.

Pokud mají Spojené státy vzestup Číny alespoň zbrzdit, historicky mimořádně vysoká cla nestačí, paradoxně musí oslabit dolar, je přesvědčeno Trumpovo okolí. Ostatně po Dohodě z hotelu Plaza a tehdejším oslabení dolaru také došlo k ukončení vzestupu Japonska, jež na přelomu 80. a 90. let zabředlo do několik desítek let trvající deflační stagnace. I když Dohoda z hotelu Plaza nebyla jejím jediným důvodem, přispět k ní určitě mohla.

Což jen zvyšuje naději Trumpova okruhu, že Dohoda z Mar-a-Lago obdobně ochromí Čínu.

Aby se tak však stalo, je třeba podrýt důvěru v dolar, a tedy vlastně i důvěru ve Spojené státy coby světovou vojenskou sílu, jakéhosi „světového četníka“. Náhle se zdá být motivace Trumpova vyhrožování o americkém opuštění NATO ještě o něco zřejmější.

Jde vskutku o propojené nádoby. Pod pohrůžkou vystoupení USA z NATO by totiž v rámci plnění utajené Dohody z Mar-a-Lago některým věřitelům Spojených států, například držitelům amerických vládních dluhopisů z řad členských zemí právě NATO, Trump vnutil stoleté neobchodovatelné „bezúročné“ americké dluhopisy. Namísto těch úročených s mnohem kratší splatností, které daní věřitelé drží nyní.

Trump by v tomto ostatně vycházel ze studie, kterou loni v listopadu publikoval právě jeho šéfporadce Miran. Studie představuje základní kontury nového světového finančního pořádku, jenž se někdy označuje jako Bretton Wood III. Nový světový finanční pořádek by podle Mirana měl skoncovat právě s údajným setrvalým nadhodnocením dolaru.

Pokud by totiž Trump vnutil stoleté neobchodovatelné „bezúročné“ americké dluhopisy, věřitelům USA, podryje důvěru v dolar z důvodu faktického částečného bankrotu USA. Což ale právě zamýšlí. No, a pokud si stoleté dluhopisy vnutit nenechají, připraví je o bezpečnostní deštník jménem NATO. Čímž víru v dolar pro změnu podryje vyvoláním nedůvěry v USA coby onoho „světového četníka“.

Navíc existují vedlejší benefity. Zaprvé, stažením vojsk ze světa pochopitelně Spojené státy notně ušetří na odpovídajících výdajích, čímž zbrzdí nárůst svého zadlužení. Zadruhé, narůst zadlužení USA neméně pochopitelně zbrzdí také samotný fakt, že by Spojené státy aktem vnucení stoletých dluhopisů věřitelům v podstatě vyvolaly svůj částečný bankrot, totiž vlastní částečnou platební neschopnost. Část dlužné částky by věřitelé USA už zkrátka nikdy neviděli. To by nejen podvázalo důvěru v USA, ale i pomohlo zalátat alespoň část obřího amerického zadlužení.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na Facebooku