Po zveřejnění závěrů summitu, který schválil pomoc Řecku, euro i dluhopisy zemí na periferii eurozóny posilovaly. Pak se ale začaly vkrádat obavy a trhy se zapotácely. Největší z těchto obav se týká financování pomoci a toho, zda by byla dostatečná v případě, že by se objevil úrok na dluhopisy několika zemí. Vedle toho se investoři bojí, že řecká krize není zažehnána a že ztráty, které utrpěli držitelé dluhopisů v případě Řecka, utrží i u Irska a Portugalska. A nakonec je tu obava z nedostatečné rozhodnosti a akceschopnosti Evropy.
Když byla Řecku poskytnuta pomoc poprvé, investoři ztráty nést nemuseli. Tentokrát mají několik možností, včetně výměny dluhopisů za bondy s nižším výnosem a delší dobou splatnosti. EU tento plán považuje za „dobrovolný“, protože z technického hlediska věřitelé nést ztráty nemusí. Vedle toho říká, že u Portugalska a Irska podobné kroky zavedeny nebudou. Ratingové agentury ale tvrdí, že investoři čelí takovému tlaku, že o dobrovolnosti se nedá mluvit. A pokud by nastala podobná situace u Irska a Portugalska, investoři by ztráty museli nést také.
Jacques Cailloux, hlavní evropský ekonom v Group, se domnívá, že krize bude pokračovat, zhorší se vždy, když přijde hodnocení pokroku Řecka ze strany jeho evropských věřitelů a MMF. Již nyní tato země naznačuje, že privatizace možná nevynese tolik, kolik se očekávalo. A řecká ekonomika míří již ke třetímu ročnímu poklesu v řadě.
Největší obavy budí struktura a financování záchranného fondu European Financial Stability Facility (EFSF). Německá kancléřka Angela Merkelová nejdříve nesouhlasila s rozšířením jeho pravomocí, pak názor změnila, ovšem s tím, že každá země eurozóny může jakýkoliv nákup dluhopisů ze strany EFSF vetovat. Peníze fond získává vydáváním AAA dluhopisů, které mají garanci členů eurozóny. V červnu bylo schváleno zvýšení jeho velikosti z 225 miliard eur na 440 miliard eur. Tentokrát ale Německo, Nizozemí a Finsko naznačují, že další navýšení jeho financí neumožní, protože by to mohlo ohrozit jejich vlastní rating. Fondu by tak na možnou záchranu Španělska a Itálie zůstalo 323 miliard eur.
Ekonomové z Merrill Lynch ale odhadují, že tyto země by na překonání krize do roku 2014 potřebovaly 700 miliard eur. dokonce hovoří o 2 biliónech eur. Nedostatečné zdroje pro jinak dobré iniciativy podle Francesca Garzarelliho z představují typický rys evropské politiky. Michala Marcussen, hlavní ekonomka , se domnívá, že řešením by mohla být hlubší ekonomická unie. To znamená například společný eurodluhopis, kterému Německo doposud oponovalo, ale nakonec se možná bude muset podvolit.
(Zdroj: Businessweek)