Pokud má být rekapitalizace evropských bank efektivní, musí být spojena se širším záchranným balíčkem. Ten by měl zahrnovat jak nástroje financování bank, tak řešení problémů v oblasti vládního dluhu. Když komisař EU pro hospodářské a měnové záležitosti Olli Rehn prohlásil, že kapitálová pozice bank musí být upevněna, trhům to sice dodalo podporu, obavy ze ztrát z řeckého dluhu a z případné nákazy to ale neuklidnilo.
„Řeší navýšení kapitálu vše? Pravděpodobně ne, pokud se bavíme i o solvenci Itálie. S jistotou ale poskytuje více času, což by mělo umožnit rozumnější rozhodování,“ domnívá se Ian Robinson, který stojí v čele strategií v F&C. A pokud prohlášení Rehna znamená i to, že se zabrání kolapsu bank, trhy pak pravděpodobně poskytnou delší dobu pro implementaci úsporných opatření a dalších fiskálních změn. Více kapitálu v bankách tak sice neřeší dlouhodobý problém, má ale potenciál ke stabilizaci trhů.
Mnozí radí, aby Evropa následovala Spojené státy, které své banky rekapitalizovaly prostřednictvím programu TARP. Analytik ze Schroders Roger Doig ale říká, že model typu TARP představuje pro Evropu nedokonalé řešení, protože bankovní systém má v každé evropské zemi rozdílný problém. Například navyšování kapitálu ve španělských bankách by jim nemuselo otevřít přístup na trh, protože ten se obává jejich úvěrového portfolia v oblasti realit. U italských bank, které trpí kvůli velkým investicím do vládního dluhu, by zase vyšší kapitál řešil symptom, ale ne příčinu problémů. Rekapitalizace bank, která by šla napříč Evropou, tak není žádným zázračným řešením a pravděpodobně neproběhne koordinovaným způsobem, domnívá se Doig.
Simon Adamson, analytik z CreditSights, tvrdí, že „řešení roku 2008 nelze aplikovat na současnou situaci, která je více než problémem bank problémem vládního dluhu“. Pokud by jednotlivé státy zvýšily kapitál bank o miliardy eur, zhoršilo by to jejich pozici a ohrozilo jejich rating. Podle některých analytiků přitom banky potřebují až 250 miliard eur; konzervativnější odhady, které má například , hovoří o 50 – 150 miliardách eur. Podle Rehna by většina zemí mohla navýšit kapitál buď tržním způsobem či z vládních zdrojů. Nevyloučil ale použití EFSF. Podle Roberta Kendricka z L&G by právě použití EFSF dávalo větší smysl, protože panují obavy ze solvence některých zemí. Na tyto úvahy ale negativně reagují rizikové spready dluhopisů EFSF.
(Zdroj: International Financing Review)