Objednatel (žalovaný) a zhotovitel (žalobce) uzavřeli smlouvu o dílo, ve které se zhotovitel zavázal zpracovat pro objednatele design, 3D modely a 2D výkresy jednotlivých dílů stadiónového sedadla. Podle smlouvy mělo být dílo splněno předáním modelů a výkresů jednotlivých dílů a sestav sedadla v dohodnuté formě, s přihlédnutím k potřebám výrobce forem pro následnou výrobu sedadla, a úspěšným odzkoušením výrobních nástrojů sedadla.

Objednatel odmítl uhradit zhotoviteli sjednanou podílovou odměnu za každý prodaný kus sedadla. Své jednání odůvodnil tím, že po odzkoušení výrobních nástrojů se objevily (údajné) vady díla, které musel sám odstranit, a to změnou materiálu pro výrobu sedadla a drobnými opravami návrhu zhotovitele.

Soud poukázal na to, že pokud bylo v důsledku volby materiálu pro výrobu fyzického modelu sedadla potřeba upravovat i původní návrh sedadla vytvořený zhotovitelem, nejedná se o vadu díla. Za rozhodné považoval soud to, že výběr materiálu, ze kterého mělo být sedadlo vyrobeno, byl v rukou objednatele a že úpravy návrhu sedadla v souvislosti s výrobou jeho fyzického modelu předvídala i sama smlouva.

Dále soud konstatoval, že i kdyby bylo dílo skutečně vadné, postup objednatele byl v rozporu s pravidly, které obchodní zákoník stanoví pro uplatňování nároků z vad díla. Objednatel měl totiž uplatnit vady díla bez zbytečného odkladu, a to pouze některým ze zákonem předvídaných způsobů. Je v rozporu s obchodním zákoníkem, aby se objednatel omezil pouze na konstatování údajných vad a následně je opravil na své náklady, aniž by k takovému kroku nejprve vyzval zhotovitele. Soud rovněž odmítl postup objednatele, který se snažil snížit výši podílové odměny za každý prodaný kus sedadla tím, že oproti této částce započetl náklady, jež objednateli vznikly v souvislosti s odstraňováním (údajných) vad díla.