Od kolika volných peněz má smysl stát se u nás investorem?
Každý z nás, kdo si vytváří finanční rezervy, ať už na termínovaných spořících účtech, v podílových fondech, v realitách, ve stavebním spoření či penzijním připojištění, každý se tak přímo či nepřímo stává investorem. Proto nemluvíme o tom, kdy má smysl stát se investorem, ale o skladbě portfolia. 85 % bychom měli investovat konzervativně, naší snahou u této části portfolia by mělo být především zachování kapitálu, jehož výnos by měl přesahovat alespoň inflaci. Agresivnější investice, kde chceme, aby peníze pracovaly za nás, by neměly přesáhnout 15 % z našeho portfolia. Agresivnějšími investicemi rozumíme akcie, komoditní, akciové nebo měnové deriváty, dluhopisy firemního sektoru a států, které mají horší rating.
Investorům, kteří se rozhodnou investovat do dluhopisů, doporučujeme minimální vklad ve výši sto tisíc EUR nebo USD, protože od této výše se dostanou k atraktivním nabídkám státních dluhopisů. Co se týče akciových titulů, záleží, zda chtějí investovat přímo do konkrétní firmy nebo do portfolia. Většině investorů doporučujeme, aby investovali do akciových indexů nebo fondů, čímž eliminují riziko. V tomto případě omezení na výši počátečního vkladu neexistuje, záleží na každém, kolik akcií si koupí. Nominální hodnota akcie blue chips firem se pohybuje okolo 200 – 500 USD za akcii, většinu ostatních akcií lze pořídit za méně než 100 USD za akcii.
Komu doporučíte, aby se o vlastní portfolio staral sám a komu naopak, aby jeho správu svěřil portfolio manažerovi?
Volba mezi aktivním a pasivním investováním záleží na úrovni vzdělání a informovanosti investorů. Dobrými předpoklady pro aktivní investování je vlastní vize o správě financí, základní finanční vzdělání a pravidelné sledování ekonomického a politického zpravodajství. Lidem, kteří nemají informační zázemí, finanční vzdělání nebo čas sledovat zprávy, doporučujeme vybrat si svého portfolio manažera. V této souvislosti jsme svědky nového trendu v privátním bankovnictví, kdy narůstá poradenská role makléřů a brokerů. Stále více klientů má svého makléře na to, aby za ně udělal domácí úkol, to je aby jim řekl, co se stalo a jaké jsou vyhlídky. Na základě těchto informací se potom klienti sami rozhodnou, jaký obchod budou realizovat.
Jak se po krizi změnilo investiční portfolio dnešních klientů?
Jak už jsem zmínil v předchozí otázce, pozorujeme odklon od služeb portfolio manažerů. Každý z nás očekává správu portfolia takovou, aby vydělalo, nebo alespoň nebylo ztrátové. Ovšem během krize došlo ke ztrátovým investicím i přes investorské společnosti, z čehož lidé byli dost zklamaní. Proto jsme svědky odklonu od systému, kdy si lidé nechávali spravovat své prostředky někým jiným za vysoké poplatky, přičemž efekt byl nakonec negativní. Investoři si stále častěji chtějí spravovat své peníze sami, protože člověk snese mnohem lépe vlastní chybu než chybu najatého manažera. U těchto aktivních individuálních investorů momentálně převládá konzervativní přístup k řízení portfolia, protože pochopili, že investovat v dlouhodobém horizontu je velmi riskantní, proto raději volí krátkodobé investice v horizontu několika měsíců.
Portfolio manažeři se stále drží původních scénářů, což dokládá nárůst investic do podílových akciových fondů v letošním květnu a červnu. Na jedné straně na akciových trzích nastala obrovská korekce, kdy americké akciové trhy klesly o téměř 13 procent a evropské o šest procent. A v této situaci rostou investice do akciových trhů přes podílové fondy, protože portfolio manažeři věří, že pokles je vhodným časem k nákupu. Co vám ale nepoví, je to, že riziko dvojitého w, tedy dalšího poklesu, je mnohem větší než zpočátku roku. Problém je v tom, že portfolio manažeři si své peníze vydělají, i když se portfoliům nedaří. Jejich motivace zhodnotit kapitál je mnohem menší než u jednotlivého investora a často navíc musí naplňovat firemní politiku a model, který nemusí být vždy ten nejlepší.
Tradičním argumentem finančních poradců je tvrzení, že zajištění investic spočívá právě v jejich dlouhodobosti.
V této fázi světové ekonomiky neumíme říci, co se stane za dva roky nebo pět let. Neuměli jsme to říci ani před tím, ale do roku 2008 fungovaly matematicko-ekonomické modely, na jejichž principech portfolio manažeři pracovali. Tyto modely momentálně nefungují, mnohé investiční společnosti, které zaměstnávaly špičkové ekonomy a matematiky, nositele Nobelových cen, zkrachovaly. Investoři si musí uvědomit, že finanční trh se chová nepředvídatelně a modely, které platily před krizí, není možné nyní aplikovat. Mnozí finanční poradci a portfolio manažeři používají stejnou rétoriku jako před krizí, kdy korekce na trhu udělala prostor pro nákup, čímž se vytvořil potenciál pro další růst. Ovšem svět nikdy nebyl tak globalizovaný, státy západního světa nikdy nebyly tak zadlužené, poslední velká krize ze 30. let skončila 2. světovou válkou, proto jsme v úplně nové situaci, kdy nemůžeme odhadnout, co se bude dít. Nesmíme zapomenout ani na změny počasí, které místy vytváří mnohem hůře předvídatelné podmínky.
Jsou naši investoři z řad jednotlivců konzervativnější než v cizině?
V zahraničí je mnohem více aktivních individuálních investorů. Rozdíl plyne z finanční informovanosti, vzdělanosti a zkušenosti. Lidé v západní Evropě nebo v USA, kde akciové trhy fungují od 19. století, jsou zvyklí na výkyvy, vědí, co je to krize a jak trhy reagují, umí pochopit nepředvídatelnost trhů. U nás lidé mají stále ten postoj, že různé investiční instrumenty jsou jen jinou formou termínovaného vkladu.
Co vlastně znamená být konzervativní a jak je to výnosné?
V době po krizi, tedy po konci roku 2008, být konzervativní znamená spořit a snažit se peníze neztratit, ne vydělat. Platí to v osobních i firemních financích. Úspěšné společnosti čekají na vhodné příležitosti a drží hotovost. Tato strategie často nevynáší ani tolik, aby pokryla inflaci, ale záměrem je uchovat si kapitál. Psychologie funguje u většiny stejně:
„Když mám málo peněz, snažím se je zhodnotit, abych jich měl víc. Když už mám hodně peněz, snažím se je neztratit.“
Celý finanční trh má jednu jednoduchou rovnici: větší riziko znamená větší výnos, menší riziko menší výnos. Je to jako v běžném životě - když podnikáte, nesete větší riziko, ovšem za cenu potenciálně vyšších výnosů, než když jste zaměstnáni ve státní správě, kde to riziko je mnohem menší. I v této době vyšší riziko přináší vyšší výnosy, mnozí investoři právě proto investují svých 15 % do rizikovějších aktiv ovšem na krátkodobějším horizontu než před rokem 2008. Skupina velkých a zkušených investorů drží spíše hotovost, více váhá a čeká. Pasivní menší investoři, kteří chtějí zhodnotit své finance, se drží zavedených schémat platných před krizí, kdy za poslední čtvrtletí je nárůst spekulativního kapitálu na jedné z historicky nejvyšších úrovní.
Mezi lidmi najdeme spíše ty menší investory, kteří správu svých peněz svěřují portfolio manažerům. Co byste jim doporučil?
Dát někomu své vydělané a uspořené peníze, ať se o ně stará, je zbavení se zodpovědnosti a zvýšení rizika. Je přirozené, že člověk se stará o peníze druhých jinak než o vlastní peníze. My správu osobních financí přirovnáváme k péči o vlastní zdraví. Ta u nás stále také není na takové úrovni jako v západních zemích. Lidé mají tendenci nedbat na životosprávu a pak jít k lékaři, aby je vyléčil. Pokud člověk sám nevezme do vlastních rukou své fyzické či finanční zdraví, tak vždy bude vystaven mnohem většímu riziku. Vzdělání, sečtělost, snadná dostupnost informací by měly pomoci každému z nás.
Řada lidí vám ale namítne, že pracují celý den v práci, a když přijdou domů, chtějí si odpočinout.
Zde bych rád použil myšlenku z filmu Road to Perdition (Cesta do zatracení) s Tomem Hanksem: „Bohatými dělá lidmi to, co dělají po práci“. Můžeme se na to podívat v porovnání se zeměmi jako je Čína nebo Indie, kde neexistuje penzijní systém, takže lidé mají penzi jen z toho, co si ušetří. A jak si peníze ušetří, záleží na nich. I když tito lidé mají mnohem menší vzdělání, jsou od dětství nuceni uvažovat o tom, co se stane s jejich penězi za určitý čas a jak je uchovat a zhodnotit. Peníze mají v privátních penzijních fondech, v drahých kovech, špercích. Současná zvýšená poptávka po nich je typickým signálem toho, že lidé prostě se snaží hledat tradiční hodnotu pro úschovu bohatství. Žijeme v informační době, nikdy nebylo jednodušší vybrat si správné informace. Proč by si tedy člověk neměl svá aktiva řídit sám a vzít riziko sám na sebe, než je svěřit někomu jinému a ještě mu za to platit?
Připraveno ve spolupráci se Saxobank .
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
