Vzpomínám si, že kdysi, před dávnými lety, přijeli do Prahy na výměnný pobyt členové dětského sboru z Helsinek. Všichni z nich tehdy bydleli v rodinách členů našeho pražského pěveckého sboru. Přestože se všichni velmi snažili, aby se mladí Finové u nás cítili jako doma, byli mnozí z nich řádně vyděšení z návštěvy v zemi z východního bloku, o které měli velmi zkreslené představy.

Přestože jsme v zásadě všechny jejich otázky dokázali zodpovědět a všechny pochyby vyvrátit, jeden dotaz jsme uspokojivě vysvětlit nedokázali – to když se nás jednou večer s obavami v hlase zeptali:  „A opravdu běžně chováte ryby doma ve vaně?“

Právní otázky nad skonem kaprů

Každý rok si před vánočními svátky na tuto příhodu vzpomenu a každý rok přemýšlím, nakolik jsou naše zvyky barbarské a odlišné od zvyků v civilizovaném světě. Pravda, když se před Štědrým dnem procházíte po ulicích nebo navštěvujete své známé či příbuzné a sledujete, v jakých podmínkách a jak končí svoji pozemskou pouť mnozí kapříci, je na místě otázka, nakolik a zda vůbec jsou vánoční orgie v souladu s duchem vánočních svátků. A zda by spíš nebylo na místě uplatnit řadu sankčních opatření vyplývajících ze zákona o ochraně zvířat proti týrání; právník se může navíc ptát, jak se postavení vánočních kapříků změní po přijetí nového kodexu občanského práva. Mnohého nakonec napadne, zda by nebylo správné tuto součást Vánoc zakázat. Stejně jako katalánský parlament zakázal v létě tohoto roku koridu. Nejlépe nějakou vyhláškou či zákonem. Nebo by snad bylo lepší iniciovat vydání příslušné směrnice či přímo závazného nařízení EU?

Názory se mohou pochopitelně různit, od frenetického přitakání až po radikální odmítnutí. Dalo by se argumentovat právy zvířat, negativním vlivem na výchovu předškolní mládeže, či naopak nemožností radikálně zasahovat do ústavně zaručeného práva na svobodu podnikání. Přesto však mám za to, že nedůležitější je, zda si chceme do budoucna uchovat naše tradice, či nikoli. Je přece možné zakázat býčí zápasy, kohoutí zápolení, dostihy či rybaření;  pro všechny takové zákazy bychom byli schopni vymyslet spoustu právních argumentů a teoretických právních rozborů. Nakonec bychom však museli zakázat prakticky vše, co odlišuje jednoho od druhého. Jihoevropany od Středoevropanů, Skandinávce od příslušníků balkánských národů – a na konci takového hromadného zakazování by sice nikdo nemohl činit nic, co by se komukoli druhému mohlo zdát zvláštní a podivné, ale všichni bychom byli zoufale stejní, uniformní a nudní.

Myslím tedy, že o Vánocích (ale nejen o nich) bychom se ke všem živým bytostem měli chovat s láskou a pokorou, a to bez ohledu na to, že nám takové chování žádný aktuální právní předpis explicitně nepředepisuje; se zákazy a příkazy, zvláště pokud se týkají našich tradic a zvyků, bychom však měli šetřit jako se šafránem.