Léto dělné a nedělné

Osobně tuto dobu většího volna využívám k tomu, že si vezmu některý jiný obor, než je má milovaná ekonomie, a přes léto se schólím, tedy odpočívám, prázdním a zároveň si dopřávám luxusu nahlédnout do trošku jiné oblasti než po zbytek pracovního roku.

Bublina

Pro ekonoma byly poslední roky náročným obdobím. V létě před třemi lety vypukla hypoteční krize, která se mezitím roznesla po celém světě.

Málo z toho, co jsme znali z učebnic, se dalo použít a člověk často jen koukal s otevřenými ústy, co všechno se může v tom finančním a ekonomickém světě stát. A stále není jasné, jak dopadnou Řecko a jiné země, stále hrozí krize v podobě dvojitého W.

V poslední době jsme zažili tři neskutečné fenomény. V období od poloviny devadesátých let zhruba do přelomu tisíciletí rostly burzy neskutečně strmě. Hodnota indexu Dow Jones stoupla za tři roky ze 4000 bodů téměř na 12 000, to znamená, že skoro ztrojnásobila svou hodnotu (za pět let!). Dnes tomu říkáme internetová bublina. Osobně nemám termín bublina rád, vypadá to jako něco nepřirozeného a výjimečného. Pak tedy „praskla“, ale co se nestalo?

V letech 2003 až 2008 burzy opět rostly tím stejně šíleným (chtělo by se říci „střeleným“) tempem. Z hodnoty 7000 bodů se index vyšplhal na 14 000, tzn. zdvojnásobení hodnoty (za pět let!). Poté opět padl, jakási bublina (tentokrát se to svalilo na bublinu hypoteční) praskla – a trhy se propadaly až k datu 9. březen 2009, kde nalezly své (prozatímní?) dno. No a co se zase nestalo?

A teď teprve přijde ta zábava: od té doby posilovaly světové indexy burz opět stejně šíleně střeleným tempem, oprava, ještě střelenějším. Během roku a dvou měsíců třeba americký index S&P posílil o 80 % (během 14 měsíců!), tedy téměř zdvojnásobil svou hodnotu. Takže se nám to opakuje už potřetí…

Nejhorší průšvihy navíc přišly v minulých dvou letech vždy o prázdninách nebo těsně po nich, a tak doufám, že se dějiny nebudou v tomto opakovat. A vzpomeňte si, nejhůře vždy trhy reagovaly, když přišla státní pomoc. Tak jsem tiše zvědav, co nám přinese to léto letošní.

Od krizí krizemi

Třikrát po sobě se trhy chovají jako z oprátky utržené, třikrát po sobě došlo k posílení, které je v poválečných dějinách svou prudkostí nevídané.

Ze šestnácti oživení z hlavních krizí od roku 1896 patřilo to současné k těm nejprudším (ještě před vypuknutím „řecké krize“ bylo čtvrté nejsilnější).

Tak mi začíná připadat, že jdeme od jedné krize ke druhé: potravinová krize, hypoteční krize, ropná krize, finanční krize, plynová krize, (česká vládní krize), řecká krize… Nějaký čas na oddech od krizí (a návratu k business as usual) by byl fajn, máme plno zanedbaných domácích úkolů na té naší české scéně. Kdoví, třeba se to léto snad letos povede, ačkoli tomu moc věcí zatím nenasvědčuje.

Politikům to teď nezávidím: po vyčerpávající kampani, po vyčerpávajícím sestavování kabinetu přes léto moc klidu zřejmě nebude. Vláda musí maximálně využít letního času k přípravě reforem tak, aby už v září mohla začít předkládat parlamentu zákony.

Navíc se určitě budou hýbat věci na celoevropské úrovni, protože nastala doba kritického rozcestí. A k tomu všemu je dobré mít neustále jedno oko na pozoru, protože s finančními trhy se může opět stát cokoli.

Takže toho odpočívání pro politiky asi moc nebude. Abychom místo letního schólení nedostali školení v krizovém řízení.

Autorem článku je Tomáš Sedláček.