Zákaz dovozu íránské ropy do zemí EU schválený v pondělí ministry zahraničí EU se mine účinkem, prohlásili íránští představitelé s tím, že země si pro své černé zlato najde snadno alternativní odbytiště.
Názory expertů na výsledný efekt embarga se liší. O tom, jestli zákaz dokáže Írán přimět vrátit se k jednacímu stolu a začít se vážně bavit o svém jaderném programu, ale pochybují vesměs všichni. Podle některých by Teherán mohl zareagovat tím, že dodávky přeruší už teď, a ne až v červenci, kdy embargo vstoupí v planost. Jiní v něm spatřují dar z nebes, který teokratickému režimu pomůže diverzifikovat ekonomiku.
Prvotní reakce z Íránu, zejména v parlamentu, na pondělní oznámení byla velmi ostrá; opět došlo na hrozby, že námořnictvo zablokuje Hormuzský průliv. Z vyšších politických pater nicméně zazněla trochu jiná rétorika. „Světová ekonomika nefunguje tak, že jediné rozhodnutí může ovlivnit existenci nějaké země,“ prohlásil šéf íránské tajné služby Heidar Moslehí.
„Írán si pro svoji ropu snadno najde nové zákazníky,“ uvedl Mohsen Kamsárí z ministerstva ropného průmyslu. Národní těžařská společnost už podle něj učinila nezbytná opatření k nalezení náhrady pro letošní exportní kontrakty. Pokud se jí to ale nakonec nepodaří, mohl by mít Teherán zaděláno na problémy.
Z vývozu ropy pochází 80 % devizových příjmů země. S denní těžbou kolem 4 milionů barelů je Írán druhým největším producentem v rámci kartelu OPEC. Na export mu zbývá zhruba polovina vytěženého objemu, což se kryje se záložní (a momentálně nevyužívanou) kapacitou vrtných zařízení v Saúdské Arábii. Mezinárodní energetická agentura ji odhaduje na 2,15 milionů barelů za den. Představitelé saúdskoarabského ropného sektoru oznámili, že případný íránský výpadek jsou schopni kompenzovat.
Seznam odběratelů íránské ropy vypadá následovně. Nejdůležitějším zákazníkem je Čína, která se na exportu podílí z 22 % a do místního ropného sektoru investovala kolem 40 mld. USD. Peking zatím vysílá rozporuplné signály. Na jedné straně se zdá, že významně omezil objednávky v Íránu a snaží se posílit vazby s dalšími zeměmi v Perském zálivu. Není ale zdaleka jasné, zda má jít o diplomatické varování Íránu, nebo o manévr, který by umožnil Číně zajistit si co nejlepší smluvní podmínky ve chvíli, kdy bude íránský ropný sektor pod tlakem. Japonsko je se 14 % druhým nejvýznamnějším odběratelem íránské ropy, ale o jeho zapojení do sankčního režimu panují velké pochybnosti. Stejně tak se zatím Spojeným státům nepodařilo přesvědčit Jižní Koreu (10 % íránského exportu). Indie (13 %) dala minulý týden najevo, že by se protiíránskými sankcemi řídila, ale že by je musela vyhlásit Rada bezpečnosti OSN, což zatím reálně nevypadá.
Na EU připadá 18 % íránského vývozu, přičemž nejvážněji je embargem ohroženo Řecko, které má nyní dost vlastních starostí a odpovídající náhradu za levnou íránskou ropu by mohlo hledat hůře. Nejvíce se nabízí ruský Urals, který stejně jako Iran Heavy obsahuje vyšší procento síry. Jenže této ropy není na trhu dost a možnost rychle zvýšit těžbu ruští producenti podle Michaila Krutichina z RusEnergy nemají. Trh s tím počítá, což se projevilo třeba na klesajícím cenovém rozdílu mezi Uralsem a severomořským Brentem, který se v posledních měsících snížil prakticky na nulu. Rafinerie v Řecku, Itálii a Španělsku tak budou muset náhradu hledat v Ázerbájdžánu, Latinské Americe nebo jiných zemích Blízkého východu. Barel lehké ropy Arab Light se přitom loni prodával v průměru 1,4 USD dráž než Iran Heavy.
Česko z Íránu dováží jen malé množství ropy, takže by nemělo být výpadkem v dodávkách ovlivněno. Podle ředitele odboru ekonomických analýz ministerstva průmyslu a obchodu Jaroslava Vomastka není v tuto chvíli na místě mít přehnané obavy z nedostatku ropy pro evropský ropný zpracovatelský průmysl. "Ze zkušenosti víme, že krátkodobé výkyvy nemívají na naši ekonomiku okamžitý vliv, protože je tlumí existující zásoby nebo objem již nasmlouvané nebo nakoupené ropy."
(Zdroje: AP, ČTK, Kommersant)