Na to, abyste vybrali dobré investice, nemusíte být geniální. Pomáhá ale vysoké IQ při investování? Studie publikovaná v The Journal of Finance ukazuje, že pokud vztah očistíme od vlivu příjmů a vzdělání, lidé s relativně vysokou inteligencí své portfolio více diverzifikují a více se orientují na akciový trh. Ve větší oblibě pak mají akcie menších společností, které v minulosti svou návratností předčily celý trh. Podobně se orientují i na firmy s vysokým poměrem účetní hodnoty a tržní ceny akcie. Výsledek je takový, že lidé s vyšším IQ budují portfolia s lepším profilem riziko – návratnost.
Při hodnocení je ale třeba opatrnosti. Testy IQ jsou kontroverzní, co se týče toho, co vlastně měří. A celý vztah nemusí být plně očištěn o takové faktory, jako je výše příjmu či kvalita vzdělání. Výsledky studie ale i tak stojí za uvážení. Byla založena na datech z Finska, které má povinnou vojenskou službu a k dispozici tudíž i přehled IQ mužů, kteří šli na vojnu v letech 1982 – 2001. Ve Finsku se také platí daň z majetku; vláda má proto přehled o investičních portfoliích občanů. Autoři studie pak netvrdí, že inteligentnější lidé mají monopol na vybírání dobrých akcií. Zdá se však, že se řídí základními pravidly úspěšného investování.
V určitém smyslu je záhadou, proč by mělo IQ souviset s následováním základních principů, jako je diverzifikace. To, že by lidé měli velkou část portfolia vložit do akcií, by zase mělo mít své odpůrce u všech bez ohledu na inteligenci. Platí to zejména dnes, kdy byl trh několik let vysoce volatilní. Možná ale problém tkví v něčem jiném. Pokud se lidé nemohou na trhu zorientovat sami, mohou své peníze svěřit profesionálům. Skutečným problémem tak nemusí být nedostatečná inteligence, ale důvěra v ty, kterým bychom mohli své peníze svěřit.
V roce 2008 studie z University of Chicago tvrdila, že mnohé domácnosti se vyhýbají investicím na akciovém trhu z obecného strachu před záměrným podvodem. U těch, kde vládla vyšší důvěra, byla pak o 50 % vyšší pravděpodobnost, že budou investovat do akcií. Rozhodnutí o tom, komu budeme důvěřovat, tak samo o sobě vyžaduje inteligenci. Tato sociální inteligence, na jejímž základě posuzujeme motivaci ostatních na základě jejich jednání, určuje, nakolik jsme schopni využít standardní investiční rady.
Uvedené je výtahem z „What High-I.Q. Investors Do Differently“, autorem je Robert J. Shiller, profesor ekonomie a financí na Yale.
(Zdroj: NYTimes)