Význam „fundamentalistů“, tedy těch, kteří se při investicích snaží určit fundamentální hodnotu finančních aktiv, na trhu upadá. Roste naopak váha „techniků“, to jest těch, kteří používají automatická pravidla. Tento vývoj již dlouho dobře dokumentuje finanční literatura, a vede k výrazné nestabilitě. Neexistuje už totiž síla, která by ceny aktiv vedla směrem k jejich fundamentální hodnotě. Pokud je navíc v krátkém období návratnost technických strategií vyšší, podíl techniků mezi investory dále roste. Trhy by proto měly být regulovány tak, aby opět vzrostl podíl fundamentalistů.
První tabulka ukazuje podíl vysokofrekvenčního obchodování na celkových obchodech na akciovém trhu v USA a v Evropě. Druhá podíl ETF na celkové kapitalizaci trhu v USA a Evropě.
V tabulce charakterizovaní investoři jsou techniky v tom smyslu, že nepoužívají fundamentální analýzu. Prudký nárůst jejich vlivu na trhu je pak spojen s rizikem nestability. Trh se pak chová tak, že rostoucí cena aktiva zvyšuje poptávku po něm (fundamentalisté naopak na rostoucí cenu reagují klesající poptávkou).
A pokud se cena aktiva v krátkém období odchýlí od jeho fundamentální hodnoty, návratnost technické strategie převýší návratnost strategie fundamentální, což opět zvyšuje podíl techniků na trhu. Odchylka cen aktiv od jejich fundamentální hodnoty je patrná například z trendu rizikové prémie akciového trhu – z jejích stále dramatičtějších a trvalejších růstů a pádů:
Uvedené tak znamená, že finanční trhy a chování investorů musí být regulováno tak, aby se zvýšil význam fundamentálních investorů. Příkladem takové regulace algoritmického a vysokofrekvenčního obchodování je malá daň z finančních transakcí, změna standardů Solvenci II a IFRS, která by institucionálním investorům umožnila větší investice do korporátních cenných papírů, či daňové zvýhodnění dlouhodobých investic do rizikových aktiv.
(Zdroj: Natixis)