Aktualizováno Když přijde na drogy, je snazší si závislost vypěstovat, než se jí zbavit. Stejně tomu bývá s intervencemi státu nebo centrální banky. Dobrým příkladem jsou aukce tříleté likvidity (LTRO) v hodnotě miliard EUR prováděné ECB. Program je všeobecně vítán komentátory, odborníky i trhem.
Objem tříletých úvěrů, které si evropské komerční banky vyžádaly od ECB v rámci druhé vlny operace LTRO, přesáhl průměrné očekávání trhu. ECB na trh umístila 529,5 miliardy eur proti konsensu Bloomberg 470 mld. EUR. Vzrostl rovněž počet bank, které možnosti získat levnou likviditu využily, na 800 z počtu 523 institucí, které se do programu zapojily v prosinci. K úspěchu druhého kola programu tentokrát napomohlo zmírnění požadavků na kolaterál (protihodnoty, často ve formě cenných papírů).
Podle výsledků prosincového průzkumu investiční banky mezi vlivnými investory i bankéři bylo uvolnění kolaterálu klíčové zejména pro středně velké a menší banky, kterým se tak zpřístupnily tříleté úvěrové linky ECB. Do kolaterálu se nově dostaly korporátní úvěry + úvěry SME, které tvoří více než 30 % bilancí bank (nejvíce v Itálii – 43 %). Nadto byl snížen vyžadovaný rating u ABS (Asset Backed Securities) přijímaných jako kolaterál ECB na „A“ z dosavadního „AAA“.
Rekordní objem poskytnuté levné likvidity dočasně posílil důvěru investorů a pomohl trhům k růstu. Podle analytiků se pak ECB tímto krokem především daří dodávat sílu dluhopisům zemí eurozóny, jejichž výnosy díky nákupům komerčních bank klesají.
Celá akce má ale jeden vedlejší efekt, jak naznačil nejmenovaný vysoce postavený finančník. Podle něj jeho banka už nepůjčuje prostředky na mezibankovním trhu. Proč? Kvůli kolaterálu, který je třeba poskytnout. Poptávka po levných penězích je velká a ve výsledku skončí jakákoliv nevyužitá slušnější aktiva, kterými banka ještě disponuje, v zástavě u centrální banky. Pokud by došlo na nejhorší, jakýkoli věřitel operující na mezibankovním trhu by se ihned postavil do fronty před ECB. Proto je valná část prostředků, které si banky půjčí, umístěna zpět jejich na konta u ECB. Úrok z nich sice není kdovíjak vysoký, ale jsou aspoň v bezpečí.
Místo kdysi prosperujícího mezibankovního trhu se tak mnoho komerčních bank dostává do situace drogově závislého, který je už zcela odkázán na pomoc streetworkera (ECB). Možná se jim podaří projít odvykací kúrou, tedy začít opět vydělávat a nashromáždit kapitálový polštář, ale bude to dlouhý a bolestivý proces.
Dalším příkladem podpory Evropské centrální banky, která bude muset být ukončena, jsou téměř nulové úrokové míry. Odůvodnění jejich nízké úrovně je všem známo; oživení v eurozóně je zatím velmi křehké a navíc hlavní ekonomiky tíží dluhy. Vysoké sazby by mohly vést k bankrotům a opakování roku 2008. Jenže s částečnou výjimkou Spojených států zatím k většímu oddlužování nedochází. Hory dluhů se jako horká brambora pouze přehazují z jednoho místa na druhé (od bank ke státu, od státu k ECB atd.). Kdyby se sazby vrátily k „normálnější“ úrovni, řekněme 3 %, mohla by eurozóna mít stále velké problémy.
Stejné je to s nákupy státních obligací ze strany ECB. Jistě, dluhopisy mohou být stornovány, ale to by znamenalo monetizaci státního dluhu, která je, zejména v Německu, zapovězená jako smrtelný hřích. Banky tak budou muset dluhopisy prodat, nebo je po jejich splatnosti nerefinancovat. Každopádně bude muset soukromý sektor absorbovat dodatečný objem státních dluhopisů, který je nyní v rozvaze ECB, a navrch strávit běžné úvěrové potřeby států eurozóny. To by mohlo vést k prudkému vzestupu dluhopisových výnosů. Bude ekonomika dost silná, aby takovou zátěž unesla?
Do „volné, tržní“ ekonomiky má popsaná situace hodně daleko. Banky, dluhopisové trhy a do jisté míry i akciové trhy jsou závislé na přímé nebo nepřímé podpoře státu. Tak jako při léčbě každé závislosti bude odebrání této podpory narážet na velký odpor.
(Zdroj: Buttonwood's notebook, , Financial Times, Bloomberg)