I když čínský premiér nedávno varoval, že růst čínské ekonomiky zpomalí, jeho vláda si, co se týče managementu hospodářství, vede lépe, než se mnozí domnívají. Zbytku světa dokonce nabízí některé lekce v makroekonomické politice. Nikde to není patrné více než u inflace, která dlouho představovala nejvíce destabilizující faktor a proti které vláda úspěšně zasáhla. Vrcholu na 6,5 % dosáhl růst cen v červenci minulého roku, na počátku letošního roku se inflace dostala ještě na 4,5 % a v následujících měsících přijde pravděpodobně další dezinflace.
Boj s inflací spočíval ve třech oblastech. V zemědělství byly uplatněny administrativní kroky, růst cen potravin tak vrcholil v polovině minulého roku na 15 % a nyní zpomalil asi na 10 %. Vedle toho byla dvanáctkrát zvýšena míra povinných bankovních rezerv a výsledky jsou opět povzbuzující, protože zpomaluje jak růst úvěrů, tak depozit. A centrální banka zvedla v roce 2011 pětkrát sazby, což bylo důležité zejména s ohledem na růst jádrové inflace. I zde dnes vidíme zpomalení růstu cen. Tyto tři strategie spolu s mírným posilováním kurzu renminbi ukazují, jak dobrá je čínská makroekonomická politika.
Významné bylo zejména zvyšování sazeb, které ukončilo nadměrnou akomodaci a znamenalo „pasivní“ utahování. Jedná se o ukázku velmi dobré monetární strategie, díky které má nyní Čína dostatek munice pro případ, že by jí bylo třeba. Fed, ECB a Bank of England v takové pozici nejsou, protože jim tradiční munice došla. Tyto instituce se tak musely obrátit k dosud nevyzkoušenému poskytování likvidity, o kterém nikdo neví, jak skončí.
Obavy z čínské inflace, bankovní krize, realitního trhu a sociálních nepokojů jsou přehnané. Čína je na tom ve srovnání se západními ekonomikami velmi odlišně, již dlouho se zaměřuje na stabilitu a ochotně přijímá krátkodobé ztráty na růstu, aby nemusela uhnout ze své strategie. Její boj s inflací je toho jasným důkazem a zbytek světa by se od ní měl učit.
Autorem je Stephen S. Roach z Yale University a Asia.
(Zdroj: FT)