Znehodnocení až 74 % hodnoty řeckých dluhopisů držených soukromými věřiteli není až tak hrozné v porovnání s náklady, které ponesou veřejní věřitelé jako je eurozóna a MMF kvůli nevyhnutelné další restrukturalizaci dluhu Řecka. Takto okomentoval Nouriel Roubini výměnu řeckých dluhopisů ve sloupku pro deník Financial Times. „Měli by si uvědomit, že to oni jsou „těmi šťastlivci“ v této ekonomické tragédii,“ apeloval na soukromé věřitele tento ekonom známý svými pesimistickými předpověďmi. Domnívá se totiž, že Řecká zadluženost bude neudržitelná i po úspěšné směně řeckých dluhopisů, která má dluh země snížit o více než 100 miliard eur.
„I po zapojení soukromých věřitelů zůstane veřejný dluh Řecka někde poblíž neudržitelných 140 % HDP: přinejlepším klesne do roku 2020 na 120 %, ale může také vzrůst až na 160 % HDP,“ upozornil Roubini s tím, že seškrtání 110 mld. EUR z dluhu Řecka v rukou soukromých věřitelů přišlo spolu s navýšením půjček od mezinárodních věřitelů o 130 mld. EUR.
Proč si tedy soukromí věřitelé ani po směně dluhu nemohou stěžovat? Zatímco většina současných i budoucích ztrát plynoucích z restrukturalizace řeckého dluhu byla přenesena na veřejné věřitele, soukromým držitelům řeckého dluhu se ve skutečnosti dostalo v procesu směny velmi příznivých podmínek, domnívá se Roubini. Pohledávky soukromých investorů byly sice v nominálním vyjádření pokráceny o 110 miliard eur, velká část nového řeckého dluhu jdoucího za veřejnými věřiteli ale připadne na vyrovnání se soukromým sektorem, upozorňuje ekonom. Podmínkou uskutečnění PSI dohody bylo totiž bezpodmínečné uvolnění 30 miliard eur jako součásti druhého balíku finanční pomoci Řecku z fondu EFSF. Tato část zdrojů z celkových 130 mld. EUR byla vyčleněna, aby sloužila jako kolaterál a pobídky pro soukromé investory za jejich ochotu se do programu zapojit.
To jsou podle Roubiniho dostatečně atraktivní podmínky vzhledem k tomu, že jakékoli další náklady spojené s dosažením udržitelnosti řeckého dluhu ponese v nepoměrně vyšší míře veřejný sektor. Další nesporné pozitivum je podle Roubiniho fakt, že nově vydané dluhopisy budou spadat pod anglický právní systém, zatímco původní dluhopisy byly předmětem řecké legislativy. To znamená pro věřitele záruku pro případ, že by Řecko nakonec opustilo eurozónu. V takovém případě již Atény nebudou moci přijmout legislativu umožňující jim konvertovat v euru denominovaný dluh na drachmy.
Soukromí věřitelé, kteří si nyní stěžují na své ztráty ze znehodnocených řeckých dluhopisů si podle Roubiniho mají uvědomit, že nejsou zdaleka jediní. „Veřejný sektor začal s restrukturalizací svých pohledávek (MMF a další s podobným statusem) mnohem dříve než soukromý sektor. Došlo k prodlužování splatností a k opakovanému snižování úročení,“ připomněl Roubini.
První balík pomoci Řecku v objemu 110 miliard eur byl původně v květnu 2010 poskytnut s průměrným úrokem 5 procent. Loni v březnu však vlády úročení poprvé snižovaly na průměrná 4 procenta, následně se dostalo na dva až tři procentní body nad tržními sazbami, aby v rámci v únoru schváleného dalšího balíku finanční pomoci od EU a MMF došlo k dalšímu snížení až na 1,5 procentního bodu.
Centrální banky eurozóny v čele s ECB také podle Roubiniho nemohou být brány za vítěze posledního vývoje. „Eurozóna sice dostane při výměně dluhopisů nové řecké dluhopisy v nominální hodnotě původních dluhopisů, ale veškeré účetní zisky z tohoto programu (plus kupón z dluhopisů) budou předány vládám, které budou následně mít možnost tyto zisky předat Řecku. Výsledkem je tak asi 30% snížení pohledávek těchto věřitelů z veřejného sektoru,“ uvedl Roubini s tím, že pokud budou nové dluhopisy v portfoliu ECB převedeny beze ztráty na EFSF, bude muset tento záchranný fond pokrýt rozdíl mezi současným nízkým oceněním na trhu a vysokými cenami placenými ECB při jejich nákupech v krizových časech.
Stručně řečeno, není pravda, že restrukturalizace řeckého dluhu dopadá především na soukromé věřitele bez zapojení oficiálních institucí, píše Roubini a označuje tento pohled za mýtus. Veřejní věřitelé byli do věci zapojeni mnohem dříve než ti soukromí, ti navíc dostali nabídku podstatně „sladší“, upozorňuje. Navíc, vzhledem k poměru, v jakém bude dluh Řecka distribuován mezi soukromý a veřejný sektor, bude tento téměř zcela „socializován“. Veřejný sektor ponese valnou většinu dodatečných ztrát – a ty jsou pravděpodobné. „Aténám se nepovede získat zpět přístup na trhy ještě minimálně dalších deset let, dohodnutý druhý záchranný balík tak není v dohledné době tím posledním,“ uzavírá Roubini.
S tímto názorem se do značné míry ztotožnil francouzský ekonom Charles Wyplosz, ředitel ženevského Mezinárodního centra peněz a bankovních studií, podle něhož není v současnosti realizovaná restrukturalizace řeckého dluhu a druhý záchranný balík zemi finálním řešením. „Stále nemáme konečné řešení řeckého problému, neschopnost splácet do budoucna přetrvá v horší podobě. Řecká ekonomika nemůže růst za podmínky takto vysokého zadlužení,“ uvedl Wyplosz.
(Zdroj: Financial Times, Business Insider, CNBC, Bloomberg)