O praní špinavých peněz, slovy zákona „legalizaci výnosů z trestné činnosti“, už asi slyšel každý. Ne všichni si ale uvědomují, že čtyři roky starý zákon nakazuje prakticky všem, kteří zprostředkovávají obchody klientům, dodržování několika nikoli nepodstatných povinností. Jaké to jsou?
O zákon by se měli zajímat především banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníci s cennými papíry, zprostředkovatelé spoření, leasingu, úvěrů nebo peněžních půjček, směnárny, obchodníci s pohledávkami a dluhy, tzv. zastavárny, ale i realitní makléři, exekutoři, notáři nebo advokáti. A to v případě, že se účastní činností nebo transakcí, na které se zákon může vztahovat. Zákon je nazývá „povinné osoby“. Jinými slovy, prakticky všichni, kdo v rámci své podnikatelské činnosti zprostředkují obchody, nebo jménem klienta jednají na základě mandátní smlouvy či nakládají s majetkem klienta, by měli zákonu věnovat zvýšenou pozornost.
Hlavní je identifikace
Základní prevenční povinností stanovenou v zákoně je identifikace klienta. Byť se to může zdát jako zbytečné, povinná osoba musí vždy zkontrolovat identifikační průkazy osob, se kterými jedná, včetně shody jejich podoby s fotografií na průkazu, a identifikační údaje zaznamenat. Pokud osoba jedná na základě zmocnění, musí být zkontrolována i plná moc. Identifikace není zapotřebí v několika případech vyjmenovaných v zákoně. Veškeré zjištěné a zaznamenané údaje musí být uchovány u povinné osoby po dobu 10 let od ukončení obchodního vztahu.
Zajímavější je to s prováděním kontroly klienta. Povinná osoba totiž musí zjistit informace o účelu a zamýšlené povaze obchodu, o fyzické osobě, která ovládá klienta (je-li společností), či přezkoumávat zdroje peněžních prostředků. Tato povinnost je pozoruhodná v tom, že zákon přímo nestanoví způsob, jakým má být splněna. Jinými slovy, je na povinné osobě, aby se dostatečným způsobem přesvědčila o daných skutečnostech a aby je pak před příslušným kontrolním orgánem dokázala obhájit. A prokázat.
I zde totiž platí povinnost uchovávat získané údaje po dobu 10 let. U takzvaných politicky exponovaných osob (zde zákon používá opět velmi komplikovanou definici; zjednodušeně řečeno, jedná se o osoby podílející se na veřejné moci a jejich příbuzné), musí být zjištěn i původ majetku užitého v obchodu.
Pokud klient odmítne poskytnout součinnost při identifikaci nebo kontrole, povinná osoba musí odmítnout uskutečnění příslušného obchodu pro klienta. Navíc, pokud zjistí, že daný obchod je podezřelý, musí učinit u ministerstva financí bez zbytečného odkladu oznámení. Za určitých okolností musí povinná osoba pozdržet splnění příkazu klienta po stanovenou dobu.
Aby mohla správně fungovat komunikace mezi povinnou osobou a ministerstvem, musí být určena kontaktní osoba, která bude všechna oznámení vyřizovat. Přitom zákon nezapomíná ani na další povinnosti, jako například zavedení systému vnitřních zásad pro naplnění povinností a pravidelné školení zaměstnanců.
Za porušení povinností stanovených zákonem hrozí vysoké pokuty. A to i přesto, že je značně nepřehledný. Proto při jakýchkoli obchodech s majetkem třetích osob, peněžních transakcích či zastupování při nich lze doporučit mít na paměti existenci zákona a pečlivě ho nastudovat tak, aby všem jeho požadavkům bylo učiněno zadost.