Vlna rezignací bankéřů není jen tak

Ve výroční analýze jsem psal o možném soudním procesu. Podle některých je tento proces na spadnutí. V posledním únorovém týdnu mělo dojít k zatčení a následnému propuštění (nemluví se pouze o výslechu) amerického ministra financí Timothy Geithnera v souvislosti se záchranými operacemi kolem AIG. To by samo o sobě nebylo nic neobvyklého. Mnohem závažnější jsou doprovodné události.

Tomu, že ve vzduchu krouží opravdu černá labuť, nasvědčuje nevídaná vlna rezignací vedoucích představitelů bank po celém světě. To, že se nejvyšší vedení obměňuje, není noc mimořádného. Mimořádná je ale míra obměny v posledních měsících. Jak ukazuje graf, v posledních 4 měsících roku 2011 ocházelo 10-15 topmanažerů měsíčně. V lednu jich ale odešlo více než 30, v únoru přes 90 a v první polovině března přes 60.  To je nárůst o stovky procent.

Společnostmi, ze kterých odchází topmanažeři je Goldman Sachs (14), UBS (9) a Deutsche bank (7), Bank of America (6) a Royal Bank of Scotland (5). K tomu si přičtěte skutečnost, že místo šéfa Světové banky nehodlá obhajovat R. Zoellick. Asi vědí proč, vždyť agentura Moody’s v poslední době snížila rating více než stovce bank a finančních institucí.

Nemyslím si, že by loď již oficiálně narazila na útes a kapitán ji opouštěl. Spíše to na mě působí, že loď směřuje na útesy a má zaseklé kormidlo, o čemž má ponětí pouze kapitán, případně pár nejvyšších důstojníků a jinak nikdo. To je přesně situace, ve které se nachází současný finanční systém. Insdeři podle všeho předávají loď. Nové přebírající kapitáni a vysocí důstojníci se radují z povýšení. O zaseklém kormidlu nemají ani potuchy a bláhově se domnívají, že mají dostatek času pro manévrování.

Máme se na co těšit… Otázkou pouze je, kdo půjde přes palubu jako další.