Americké firmy ani téměř tři roky po nejhlubší poválečné recesi nepřestávají být opatrné a nadále se příliš nepouštějí do investic. Na jejich účtech se tak nahromadila hotovost v novém rekordním objemu tří bilionů dolarů. Důvodem je nejistý výhled, zejména kvůli evropské dluhové krizi, ale i letošní prezidentské volby ve Spojených státech.
Podle Stefana Seliga z přitom firmy z těchto prostředků vzhledem k nízkým úrokovým sazbám nic nemají. "Jsou prakticky bez výnosů, což vytváří tlak na to, aby ty peníze uvolnily," řekl na setkání se zahraničními novináři Selig, jenž má v bance na starost fúze a akvizice.
"Čekali jsme, že letos budeme mít hodně práce, místo toho začátek roku bohužel příliš aktivity nepřinesl," uvedl. Firmy podle něj zatím nemají velký zájem o převzetí jiných společností, přestože jim nahrávají i další faktory, jako je dostatek levných úvěrů či pomalý růst ekonomiky. Nejistota v ekonomice je ale zřejmě příliš velká.
Podle ekonoma Petera Fishera z investiční společnosti BlackRock přitom větší ochota firem vynakládat nashromážděné peníze například na investice může představovat růstový impulz pro americké hospodářství. Nyní dvě třetiny růstu americké ekonomiky představuje spotřeba domácností.
Domácnosti se ale potýkají jednak s dluhy z minulosti, jednak s malým růstem příjmů. Podle Fishera tak není příliš představitelné, že díky spotřebě domácností americké hospodářství poroste vyšší tempem než o dvě procenta ročně. "Příležitostí k rychlejšímu růstu by pro nás bylo, pokud by se nám podařilo urychlit investice podniků," podotkl. Podle hlavního ekonoma pro americký trh Vincenta Reinharta ale v dohledné době něco takového nelze očekávat. I podle něj jsou firmy zdrženlivé kvůli současné nejistotě ve světě, ale i na domácí scéně, kdy například kvůli patu ve Washingtonu nevědí, jaký příští rok budou platit daně. Svou roli může hrát i to, že podniky nemají k dispozici dostatek vhodných investičních projektů.
Nejpravděpodobnější tak zatím je, že firmy značné finanční prostředky, jimiž disponují, využijí ke zpětnému nákupu akcií či na výplaty dividend akcionářům. "Jednou z věcí, kterou nyní pozorujeme u podniků je silné zaměření na vrácení kapitálu akcionářům," potvrzuje Selig. Příkladem může být například společnost , jež nedávno oznámila, že takto použije část ze své téměř stomiliardové hotovosti.
Podle Fishera nejen Spojené státy, ale celkově vyspělé západní země, potřebují najít nový motor růstu. Kvůli stárnutí obyvatelstva a nedávné hluboké finanční krizi se již nemohou spoléhat na dva hlavní tahouny v uplynulých zhruba 60 letech. Těmi byla spotřeba podložená poválečnou "největší populační revolucí v historii planety" a dále půjčování proti budoucím příjmům. Otázkou podle Fishera je, jak dlouho přechod k jinak založené ekonomice bude trvat.
Světové hospodářství kvůli tomu, že vyspělým státům dochází dech, prochází výraznou transformací. "Je to něco, co se neděje jednou za tři roky nebo pět let, ale jednou za 30 až 50 let. Jde o velké změny,“ řekl na setkání se zahraničními novináři Fisher. „Motory světového růstu se posouvají,“ dodal.
Ekonom, který v minulosti působil například na americkém ministerstvu financí a nyní pracuje pro jednoho z největších světových správců investic, společnost BlackRock, přitom poukázal na hospodářskou expanzi rozvojových zemí v posledních 20 letech. Podotýká přitom, že jde o růst tažený investicemi, za nímž pokulhává spotřeba.
Dobrým příkladem takového trendu je Čína, kde investice tvoří zhruba polovinu hrubého domácího produktu. Fisher nicméně upozorňuje na to, že i růst poháněný investicemi má své limity.
„Problém například současné Číny spočívá v tom, že je velmi těžké růst, pokud investice tvoří velký podíl vaší ekonomiky. Pokud polovinu vaší ekonomiky tvoří investice, pak každý rok musíte postavit stejný počet nových věcí jako o rok dříve a ještě něco navíc, abyste rostli,“ řekl ekonom.
Pokud podle něj země postaví „pouze“ stejné množství dálnic, železnic či letišť, pak je její růst poloviční, protože polovina ekonomiky přestala růst. „Nenechte se mýlit. Jde o úžasný, herkulovský výkon. Budoucnost Číny je zářivá, pokud dokáže tolik investovat. Je jen třeba mít na paměti, že takový růst má hranice,“ uvedl Fisher. Peking tak v dohledné době bude muset přijít na to, jak povzbudit domácí spotřebu, aby našel jiný zdroj růstu.
Spojené státy naopak podle Fishera na spotřebu jako tahouna růstu spoléhat nemohou. Utrácení domácností tu sice stále odpovídá za dvě třetiny růstu hospodářství, lidé se ale potýkají s dluhy z minulosti i malým růstem příjmů. Domácnosti také po zkušenostech z nedávné hluboké recese budou pravděpodobně více šetřit.
Fisher tak patří mezi ekonomy, podle kterých americká ekonomika v nadcházejícím období poroste jenom mírně. Očekává růst v průměru nejvýše kolem dvou procent. Za příznivou zprávu nicméně označuje samotnou zkušenost, že ekonomika poroste.
(Zdroj: čtk, Bloomberg, CNBC, AP)