Nedávné snížení dodávek ropy, která do Česka proudí z východu přes potrubí Družba, má jediný důvod. Nejsou jím technické komplikace ani neprůhlední prostředníci z Kajmanských ostrovů, nýbrž obyčejná snaha vydělat víc. Ruské ropné společnosti chtějí po České rafinérské vyšší cenu za svůj Urals dodávaný přes Družbu. Alternativa ze západního směru přes ropovod IKL přijde Česko o 4-5 USD na barel dráž, píše ruský list Kommersant.
Dodané objemy ropy se podle některých obchodníků od plánovaného množství začaly drasticky vzdalovat začátkem dubna - od 1. do 8. dne měsíce přiteklo jen 15 % nasmlouvaných dodávek. Ve druhém kvartále letošního roku kvóty od Transněfti (monopolní ruský provozovatel ropovodů) na dodávky do Česka dostaly (61,35 USD, 1,74%), Rosněfť (po 500 tisíc tunách) a Gazprom něfť (200 tisíc tun).
První dva jmenované koncerny (Lukoil je soukromý, Rosněfť státní) se ale rozhodly své kvóty nevyužít a ropu místo po Družbě poslat přes nově dokončený ropovod BTS-2 do terminálu Usť-Luga v Baltském moři nebo do Novorossijsku v Černém moři. Česko mělo v dubnu dostat 350 tisíc tun ropy, zatím má ale uzavřené kontrakty na 80 tisíc tun, z nichž 60 tisíc bylo už dopraveno. Zbylých 20 tisíc Transněfť dodá do tří dnů. „V Transněfti doufají, že Česko tuto lhůtu využije, aby upoutalo zájem ruských společností nabídkou výhodnějších podmínek pro dodávky,“ uvádí respektovaný ruský deník.
Samotná Transněfť včera uklidňovala - České republice prý může zajistit veškeré dohodnuté objemy dodávek. "Společnost je připravena dodat veškerý nasmlouvaný objem ropných uhlovodíků v souladu se schváleným harmonogramem dodávek na druhé čtvrtletí roku 2012," oznámila firma podle agentury Reuters. Měla to umožnit dohoda s Gazprom Něftí, které byla zdvojnásobena čtvrtletní kvóta na dodávky Uralsu na 400.000 tun. Tvrdily to opět nejmenované zdroje agentury Reuters, podle nichž je navýšení kvóty výsledkem výměnné transakce s Rosněftí.
U společnosti Gazprom Něfť je podle zdrojů větší pravděpodobnost, že bude ochotna ropu do Česka posílat ropovodem Družba, než by tomu bylo u Rosněfti. Gazprom Něfť si vyměnila kvóty s Rosněftí, která dopraví 200 tisíc tun ropy Urals přes černomořský přístav Novorossijsk. Původně byly dodávky tohoto množství vyhrazeny pro Gazprom Něfť.
Tuzemský přepravce ropy MERO nabídl ještě jinou verzi celého příběhu, když uvedl, že od začátku dubna dorazilo do Česka zhruba 69 procent z nahlášeného objemu ropy. Tento výkyv podle firmy není neobvyklý. „Společnost MERO ČR prověřila situaci i u ostatních provozovatelů ropovodu Družba a všichni jsou plně připraveni k přepravě takového objemu ropy, který bude zákazníky v ČR objednán a do ropovodu dodán,“ uvedl přepravce.
Spekulace o tom, že Rusko v dubnu dodá do Česka asi o 80 procent ropy méně než obvykle, se objevila minulý týden. Odborník z českého ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Šenych ale v pondělí řekl, že by to pro české firmy nemělo znamenat žádný problém, protože celou dodávku je možné vykrýt ropovodem IKL. Informaci o malých zásobách ropy pro přepravu ropovodem Družba označil za zřejmě zmatečnou.
Zdroje z trhu tvrdí, že ruské ropné společnosti měly se svými partnery ve střední Evropě vždy komplikované vztahy. Zatímco rafinerie, včetně českých, požadovaly, aby byly ceny dodávané suroviny srovnatelné s cenou alternativních cest exportu z Ruska (tzv. exportní netback), ruští naftaři trvali na cenách srovnatelných s náklady, které platí středoevropské rafinerie za ropu z alternativních zdrojů (tzv. importní netback, v českém případě ropa z Terstu). Se zprovozňováním nových ropovodů a terminálů na ruském území a odpovídajícímu zvýšení alternativních exportních kapacit se vyjednávací pozice ropných producentů zlepšila. Pokud se chtějí vyhnout handrkování se středoevropskými rafineriemi, nasměrují svůj produkt do přístavů, kde za ně dostanou slušnou cenu.
"Snížení exportu přes Družbu do jedné z evropských zemí bude využito ruskými společnostmi k přehodnocení podmínek dodávek po celém ropovodu. Česko se stalo ideálním kandidátem na tuto roli. Je konečným bodem jižní větve Družby a zmenšení dodávek nepostihne další odběratele. Kromě toho rozdrobená struktura vlastnictví českých rafinérií vylučuje předčasnou konfrontaci s regionálními monopoly, jako je (1 7880 HUF, 0,45%) či Orlen," poznamenal Kommersant. Samotní ruští naftaři odmítli odhalit podrobnosti rozhovorů s Čechy, a to i mimo záznam.
Pokud si čtenář po všech zmíněných verzích a obměnách ropné story připadá jak v Jiříkově vidění, není sám. Celá eskapáda se hodně podobá situaci z léta roku 2008, kdy také došlo k prudkému poklesu dodávek z Družby, shodou okolností pár dní poté, co Česko se Spojenými státy podepsalo dohodu o umístění radarové základny v Brdech) Tehdy se široce spekulovalo o politické motivaci utažení kohoutů, což česká vláda veřejně odmítala. Z amerických diplomatických depeší posílaných z Prahy do Washingtonu je patrné, že čeští vládní představitelé přerušení dodávek zdůvodňovali spíš bojem různých klik v Kremlu o lukrativní roli prostředníků při obchodování s ropou. Nikdo si však nebyl jistý, co nebo kdo za utažením kohoutků stojí. Stejná nejistota a tápání je patrná i z amerických depeší posílaných tehdy z Moskvy.
Všechny dotazované zdroje (ať už vládní či ze soukromého sektoru) se však shodly na tom, že sektoru zoufale chybí transparentnost. Zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška šéfce americké mise v Praze bez obalu sdělil, že česká vláda nezná podrobnosti kontraktů uzavřených , Shellem či Agipem s Rusy, přičemž to nejdůležitější, tedy nasmlouvané množství a ceny neznají často ani pobočky těchto koncernů v Praze. Trh obchodování s ropou prý „postrádá jakoukoli transparentnost a obsahuje několik vrstev prostředníků, z nichž každý má nárok na provizi“. Většinou jsou registrovaní v exotických destinacích jako Kajmanské ostrovy či Kypr.
Jedním z nejznámějších obchodníků-zprostředkovatelů ztělesňujících mafiánské prostředí ruského ropného průmyslu je firma Gunvor vlastněná Genadijem Timčenkem. Podle vysoce postaveného zdroje z ruské pobočky Shellu musela ještě donedávna všechna ruská ropa dodávaná do Maďarska projít právě přes Gunvor, který si ke každému barelu účtoval prémii 1 USD, přičemž běžný obchodník by si vzal maximálně 20 centů. Dodejme jen, že Timčenko se zná s Vladimirem Putinem už od jejich společného angažmá na rezidentuře KGB v Drážďanech - a že vlastníkem nového terminálu v Usť-Luze je také on.
Po vyostření problémů s dodávkami začala česká vláda jednat s ruskou stranou o odstranění prostředníků z obchodního procesu a v rámci příprav konzultovala i hlavní trojku domácích zpracovatelů ropy. Vládní představitelé se však tehdy americkým diplomatům svěřili, že samotné rafinerie na větší transparentnosti asi nemají zájem, jelikož z neprůhledného systému sami nějak profitují. Podezření potvrdil i fakt, že na první schůzku s lidmi z ministerstva průmyslu a obchodu se obtěžovali dostavit jen zástupci (172 CZK, 0,58%).
Redukci dodávek podle všeho neměli na svědomí prostředníci, ale samotní těžaři ropy, tak jako dnes. Zdroj z ruského Shellu tvrdí, že těsně před začátkem problémů v létě roku 2008 všichni producenti ropy zvýšili prémii požadovanou po České rafinérské oproti základní ceně (běžná praxe – prémie se odvíjí od konkrétního exportního trhu) unisono na 1,25 USD/barel, což prý pětinásobně překračovalo běžnou taxu. Akce prý byla koordinovaná a způsobila, že dodávky byly odkloněny jiným směrem.
Ruští producenti se o změnu podmínek obchodování se střední Evropou zřejmě pokoušejí už delší dobu a nejsou ochotni smířit se „diskontem za Družbu“, což je pochopitelné. Způsob, jakým se toho snaží dosáhnout, dojmy, které toto úsilí budí navenek, a také fakt, že navzdory slibům se za poslední čtyři roky v obchodování s ropou moc věcí nezměnilo, ale naznačují, že je cosi shnilého nejen ve státě ruském.
(Zdroje: Kommersant, Reuters, ČTK, Vedomosti, WikiLeaks)