Aktualizováno Maďarská petrochemická společnost hodlá opustit projekt na výstavbu plynovodu Nabucco, který měl snížit závislost Evropské unie na ruském plynu. V Bruselu to dnes podle agentury MTI oznámil maďarský premiér Viktor Orbán. Budapešť však podle něj stále vnímá závislost na plynu z Ruska jako bezpečnostní hrozbu a bude hledat způsob, jak diverzifikovat svůj dovoz suroviny. Tím by mohl být plynovod TANAP budovaný Ázerbájdžánem a Tureckem, který má zatím končit u bulharských hranic.
Společnost po Orbánově prohlášení uvedla, že si nemůže dovolit ignorovat nejistotu, která projekt Nabucco provází. Podle firmy není zajištěn ani zdroj plynu pro Nabucco, ani financování stavby plynovodu. Naproti tomu předpokládané náklady projektu stále stoupají. „Přehodnocení, nebo i zrušení projektu pro znamená příležitost. Management a kapitálové zdroje vázané v plynovodu se mohou nyní přesunout do aktiv v segmentu upstreamu (průzkum a těžba), což podle nás investoři uvítají. Platí to zvlášť proto, že poslední odhady nákladů projektu se pohybovaly od 12 do 15 mld. EUR,“ píše v komentáři k rozhodnutí Maďarska Peter Csaszar, analytik Securities.
Nabucco mělo být alternativní trasou pro dovoz plynu do Evropy mimo území Ruska a Ukrajiny. Na evropský trh měl 4000 kilometrů dlouhý plynovod ročně přivést 30 miliard metrů krychlových plynu z Iráku, Ázerbájdžánu a Turkmenistánu přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska. Plynovod dostal politickou podporu z EU, která však nešla za všeobecné proklamace. Proti financování jeho výstavby z fondů EU se podle amerických diplomatických depeší zveřejněných serverem Wikileaks stavělo zejména Německo. Situaci Nabuccu komplikoval rovněž konkurenční plynovod South Stream podporovaný Ruskem, o něž jevila zájem řada států účastnících se obou konsorcií současně, včetně Maďarska.
K výstavbě Nabucca se spojily energetické koncerny v čele s rakouskou firmou OMV. Dalšími členy konsorcia jsou turecký Botas, německá , rumunský Transgaz a bulharský BEH. Až dosud byla v konsorciu také firma . Americký deník The Wall Street Journal ale už v lednu informoval, že by projekt mohla opustit i .
S klesajícími šancemi na přežití Nabucca roste zájem producentů plynu, tranzitních zemí i evropských dovozců o alternativní řešení obcházející ruský Gazprom a jeho tvrdé vyjednávací praktiky, které už řadu evropských energetických koncernů donutily ruského monopolistu zažalovat u stockholmské arbitráže. Nejnadějněji nyní vypadá budoucnost plynovodu TANAP (Trans-Anatolia Gas Pipeline). Ten by měl začínat na gruzínsko-turecké hranici a surovinu dopravit až k turecko-bulharskému pomezí. Odtud by mohla navazovat zkrácená verze Nabucca, přes niž by se plyn dostal až do střední Evropy. Hlavním investorem projektu má být ázerbájdžánská státní ropná společnost SOCAR, která je schopná poskytnout patřičné finanční prostředky na jeho realizaci.
Začátkem dubna společnost oznámila, že zadala studii technické a ekonomické proveditelnosti a do podzimu chce objednat stavební zařízení a ocel na potrubí. Samotné stavební práce by měly být zahájeny ještě letos nebo začátkem příštího roku. SOCAR bude většinovým vlastníkem a provozovatelem plynovodu; zatím vlastní 80 % akcií. Turecká státní společnost Botas drží 10% podíl, zbylých 10 % patří rafineriím Turkish Petroleum. Cena projektu o počáteční přepravní kapacitě 16 mld. m3 plynu ročně (s možnosti zdvojnásobení) se odhaduje na 5-6 mld. USD. Pro Ázerbájdžán bude TANAP prioritní cestou přepravy jeho plynu do Evropy. Naplnění kapacity zajistí otevření druhé části obřího ložiska Shah Deniz.
SOCAR nabídl partnerství a připojení k TANAP několika významným západním energetickým hráčům, včetně britské , norského Statoilu a francouzského Totalu, kteří drží podíly v Shah Deniz. Oslovené koncerny prý vyjádřily předběžný zájem.
Co se možných cest pokračování TANAP v Evropě týče, jsou zatím na stole tři varianty, z nichž dvě soupeří o trhy ve střední Evropě. Jednou je již zmiňovaná zkrácená verze Nabucca, Nabucco-West, která by od turecko-bulharské hranice vedla k Vídni. Konkurenční SEEP (South East Europe Pipelines), kterou navrhuje , vede po zhruba stejné trase, avšak v maximální možné míře využívá současné plynovodové infrastruktury tranzitních zemí a počítá s jejich propojením. Třetí odbočka zvaná TAP (Trans-Adriatic Pipeline), podporovaná Statoilem, by podle návrhu měla vést skrze Řecko a Albánii do Itálie. Souběžná realizace všech tří větví je při současné kapacitě TANAP nepravděpodobná.
(Zdroje: ČTK, Securities, Euroasia Daily Monitor)