KŠB: Bribery Act je účinný zhruba deset měsíců. Jaký je Váš první dojem z něj?

Jonathan Armstrong: Bribery Act změnil způsob, jakým společnosti, a nejen britské, fungují, a to i když podle něj došlo zatím pouze k jednomu odsouzení ( loni byl za přijímání úplatků odsouzen soudní úředník Munir Patel na 6 let odnětí svobody – pozn. red.). Za prvé: zahraniční společnosti působící ve Velké Británii změnily svůj postoj a mají dnes v určitých ohledech obavy, zda je jejich činnost v souladu s britským právem, a starají se, aby byla. Druhá oblast, v níž je teď patrná značná aktivita, je takzvané „všimné“ neboli facilitační platby (platby úředníkům za „urychlené vyřízení“ žádosti, které by stejně byli povinni vyhovět – pozn. red.). A třetí oblastí, kde je hodně živo, je tzv. korporátní pohostinnost (corporate hospitality – pozn. red.) Jsou pro to dva důvody: přípustnost korporátní pohostinnosti v přiměřené míře podle FCPA (Foreign Corrupt Practices Act, americký protikorupční zákon  - pozn. red.) a konání letní olympiády v Londýně, kam chce řada společností pozvat své obchodní partnery, díky čemuž se na ně zákon bude vztahovat. Olympijská vstupenka přitom stojí spoustu peněz. Když někomu zaplatíte letenku, vstupenku a hotel na 3 dny, vyjde vás to zhruba na 5 tisíc liber nebo 7 tisíc dolarů. Zda byla  korporátní pohostinnost přiměřená či nikoliv by pak posuzovali státní zástupci a poroty složené z laiků. A když normálnímu občanu Spojeného království řeknete „Pozvali jsme tady toho člověka, aby viděl závodit na olympiádě Usaina Bolta, a stálo nás to 7500 dolarů“, tak vám rozhodně neřekne, že to je v pořádku, že si nemáte dělat starosti, že to úplatek není.

KŠB: Mají tedy firmy, které chtějí v létě pozvat do Londýna své obchodní partnery, nějakou možnost, jak to legálně udělat?

Jonathan Armstrong: Musejí si udělat analýzu rizika. Znám ale firmy, které tvrdí, že ve Velké Británii teď nic podnikat nebudou, minimálně šest nebo dvanáct měsíců, protože nechtějí být první společností stíhanou podle Bribery Act. Za půl roku nebo za rok se uvidí, zda někdo stíhán byl, a podle toho se pak případně upraví interní předpisy a pravidla společnosti.

KŠB:  Takže teď v podstatě všichni čekají na společnost, která bude…

Jonathan Armstrong: …která bude podle Bribery Act odsouzena jako první. Z mého pohledu si mohou firmy – jak už jsem říkal – udělat analýzu rizik, která v podstatě skončí otázkami „kdo by měl přijet?“, „kolik peněz za něj chci utratit?“, „jak vysoko postavený ve firmě dotyčný je?“ a „usilujeme právě teď například o obnovení kontraktu s touto firmou?“. Problém je, že dnes nevíme, jestli je povolena korporátní pohostinnost za 50, 100 nebo 200 liber. Víme, že ministr, který zákon prosadil, řekl, že by měla být povolena pohostinnost v „rozumné“ míře, kam podle něho spadaly i akce typu tenisový turnaj ve Wimbledonu nebo závody Formule 1. Jenže politik není státní zástupce. Nesmí do soudního procesu zasahovat. Takže konečné rozhodnutí, zda stíhat, či nestíhat, bude vždy na nezávislém státním zástupci.

KŠB: Hodně velkých společností, které Bribery Act nově podléhají, je obchodováno na londýnské burze. Jaký dopad může mít protikorupční zákon na investory?

Jonathan Armstrong: To je dobrá otázka a ve Velké Británii hodně politická. Podle někdejší labouristické vlády bylo jednoznačné, že pokud byla společnost kotována na britské burze, musela hrát podle britských pravidel. Jenže Kenneth Clarke, ministr spravedlnosti v nové koaliční vládě, při oznámení účinnosti Bribery Act konstatoval, že „pouhé kotování akcií na Londýnské burze cenných papírů nebo skutečnost, že firma má ve Velké Británii založenou dceřinou společnost, ještě nutně neznamenají, že se na ni Bribery Act vztahuje.“ Mluvil jsem ale soukromě s několika státním zástupci a ti s tím nesouhlasí. Podle jejich názoru, pokud je společnost ve Velké Británii aktivní na burze a obchoduje akcie, pak – i když v zákoně není o kotaci konkrétní zmínka – by se na ni protikorupční legislativa z logiky věci vztahovat měla. Obecně bude pro firmy těžké vyhnout se působnosti zákona, protože ten se na ně bude vztahovat, ať již budou mít v Británii jakýkoliv související subjekt či zde budou obchodovat, případně z obou důvodů, a dále pravděpodobně i když si jen najmou britského občana, aby jim se vstupem na burzu pomohl.  Když to shrnu: pouhá kotace akcií v Londýně vás možná ochrání, ale prakticky nikdy nezůstane jen u ní. Ministr Clarke ale také dodal, že svá slova nemyslel jako jasně definovanou výjimku a že rozhodovat budou nakonec samozřejmě soudy. To je jasné, ale jistotu, kterou by podnikatelé chtěli mít, to určitě nepřináší.

KŠB: Z toho vyplývá, že firmy budou podle Bribery Act postihnutelné, i když k úplatkářství dojde mimo Velkou Británii?

Jonathan Armstrong: Ano. Což je podstatné, protože zejména některé těžařské nebo důlní společnosti, které působí v některých korupčně citlivých oblastech ve světě, jsou kótovány právě v Londýně. Přeshraniční dosah Bribery Act ale není ničím novým. Na druhé straně podle FCPA z roku 1977 se vždy stíhala jen korupce, k níž došlo mimo území Spojených států. Tak se ostatně i zákon jmenuje – Foreign Corrupt Practices Act (zákon o korupčních praktikách v zahraničí – pozn. red.).

KŠB: Proč tomu tak je?

Jonathan Armstrong: Chápu to jako politické rozhodnutí. Na vnitrostátní korupci je vyčleněna jiná právní úprava. Bribery Act ale bude dopadat i na korupci v zahraničí. Rizikovou oblastí je například Irák. Proč? Protože do smluv, které jsou v této zemi uzavírány, proudí peníze americké, respektive britské vlády. A obě vlády chtějí vedle stíhání korupce za své peníze také nějakou hodnotu. Nechtějí, aby se použily na úplatky. Proto se o zemích jako Irák nebo Afghánistán často mluví v souvislosti s korupcí a kontrakty v oblasti infrastruktury a vojenských dodávek. Takže tyto země se podle mě dostanou do zvlášť přísného hledáčku. Vím například, že už teď se britské úřady zajímají zejména o afghánské projekty.

KŠB: Bribery Act má téměř celosvětovou působnost. Je to tak?

Jonathan Armstrong: Ano. V posledních 4, 5 nebo 6 letech se role jakéhosi světového protikorupčního policisty ujaly Spojené státy. Jejich dosah mimo vlastní území (extraterritorial v originále – pozn. red.) je ohromný. Spolu s Velkou Británií za poslední dva roky na základě svých protikorupčních zákonů dosáhly zhruba do 40 různých zemí. Mám pocit, že Velká Británie se z různých politických důvodů trošku styděla, že nebyla tak aktivní od samého počátku a tak jsme se rozhodli na potírání korupce se Spojenými státy úzce spolupracovat. Z dalších zemí se přidává Kanada, se změnami přichází i Švédsko. Vzniká skupina zemí, která se bude snažit situaci zlepšit. Spolupracují spolu mnohem těsněji než dříve.

KŠB: Trochu to připomíná boj proti daňovým rájům. Ty byly dříve velmi chráněné, ale to se před časem začalo měnit.

Jonathan Armstrong: Spojení mezi daňovými ráji a protikorupční legislativou je možná ještě těsnější, než by se mohlo zdát. Stíhání korupce je do jisté míry snadnější, protože mizí bankovní tajemství. Vezměte si třeba případ Jeffreyho Teslera (právník s britským a izraelským občanstvím, který byl loni odsouzen za svou roli v nigerijském úplatkářském skandálu – pozn. red.). Tento člověk byl obviněn z toho, že k peněžním transakcím používal švýcarské a lucemburské bankovní tajemství. Jak se bankovní tajemství a daňové ráje oslabují, lidé musí obchody dělat otevřeněji, takže se dají snadněji vystopovat. Takže ano, je to téměř stejný boj. A když se obě věci zkombinují, je výsledek mnohem účinnější.

KŠB: Povinnost respektovat přísná pravidla protikorupčního zákona může pro britské firmy znamenat konkurenční nevýhodu, třeba když se budou ucházet o zakázky v Africe nebo v Asii.

Jonathan Armstrong: Podle mých zkušeností z mezinárodního obchodu to může být pravda. Angličané nemají rádi a překvapuje je, když si o nich cizinci myslí, že jsou arogantní, odtažití, nabubřelí a moralističtí. A tento předsudek podle mě nový zákon ještě posílí. Vezměte si třeba situaci, kdy čtyři byznysmeni pojedou na kongres do Nairobi. Jeden bude Francouz, druhý Ital, třetí Rus…

KŠB: To zní jak začátek vtipu…

Jonathan Armstrong: Ano, zní. Ale když s nimi Angličan nebude chtít jít po jednání na drink (aby se nedostal do podezření z porušení zákona – pozn. red.), tak bude v nevýhodě a minimálně si o něm ostatní budou myslet, že je nespolečenský a arogantní. Ale žerty stranou: řada obchodů, k nimž se dostanete pomocí korupce, není zisková. Protože uplatit všechny vás bude stát více, než uplácením získáte. Když přestanete platit úplatky, může to pro vás znamenat snížení obratu, ale ne zisku. Ale samozřejmě jsou i lukrativní kontrakty, k nimž se bez úplatků nedostanete.

KŠB: Nepočítáme-li onoho soudního úředníka, kdo podle vás bude první odsouzený podle Bribery Act?

Jonathan Armstrong: Bude to někdo, kdo nový zákon naprosto ignoruje. Když se firmy budou poctivě snažit nové právní úpravě vyhovět, budou v lepší pozici než někdo, kdo neudělá vůbec nic. U nás tomu říkáme „nelsonovská neznalost“ podle admirála Nelsona, který byl na jedno oko slepý. Říká se o něm, že když mu signalizovali rozkaz, aby neútočil, přiložil dalekohled ke slepému oku a prohlásil, že žádné signály nevidí. Firma, která dá dalekohled ke špatnému oku, bude stíhána. Ale když ho přiloží k dobrému oku, uvědomí si rizika a bude se snažit jim vyhnout, tak v nejlepším případě nebude stíhána vůbec a v nejhorším se bude schopna se státním zástupcem domluvit.

KŠB: Jaký trest si podle vás první odsouzená firma odnese?

Jonathan Armstrong: Bude záležet, o jak závažný čin půjde. Státní zástupci mají stále na pilno s obviněními podle starého zákona. Jasný směr jim nedávno vytyčil jeden ze soudců, který prohlásil, že očekává tvrdé tresty v podobě pokut ve výši desítek nebo stovek milionů dolarů. A jak jsme viděli v případě Munira Patela, vyloučené není ani vězení. Takže čeští byznysmeni, kteří se například scházejí k pracovním schůzkám na Heathrow, by si měli dát pozor a obchodovat jedině čistě, jinak jim podle Bribery Act hrozí postih.