Říká se tomu program shovívavosti (leniency program): účastník kartelu dobrovolně poskytne informace a podklady o kartelu soutěžnímu úřadu. Výměnou za to nedostane pokutu, která by mu jinak hrozila. V EU včetně Česka je program poměrně hojně využíván jako účinný nástroj k vynucování soutěžního práva.  

Případ Pfleiderer

Unijní úřady ale dlouho pevně nestanovily, jak mají soutěžní orgány (v Česku jde o Úřad pro ochranu hospodářské soutěže – ÚOHS) nakládat s dokumenty, které jim účastníci řízení předloží. Mohou je k nahlížení poskytnout třetím osobám, nebo ne? Dosavadní praxe Komise EU to podstatě neumožňovala.

Tuto víceméně pevnou jistotu ale loni narušilo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Pfleiderer. Plyne z něj totiž, že účastníci kartelu, kteří se rozhodnou spolupracovat se soutěžním orgánem v očekávání, že se vyhnout pokutě, nemohou mít jistotu, že jimi předložené dokumenty nebudou poté zpřístupněny třetím osobám. Typicky zákazníkům či obchodním partnerům kartelistů, kteří byli kartelem poškozeni a teď si brousí zuby na náhradu škody, o niž by žádali v civilním soudním řízení.

Soudní dvůr o této věci rozhodoval v řízení o předběžné otázce na dotaz německého soudu. V podstatě tak posuzoval dva odlišné zájmy, tj. zajištění efektivity programů shovívavosti zavedených za účelem odhalování a postihování kartelů na straně jedné a právo jednotlivců na náhradu škody utrpěné v důsledku těchto kartelů na straně druhé.

Důvěrnost zaručena…není

Generální advokát se přiklonil k zachování důvěrnosti poskytnutých dokumentů. V této souvislosti argumentoval, že neumožnění přístupu k žádosti o programu shovívavosti sice může představovat omezení procesních prostředků poškozeného, ale tento zásah je ospravedlnitelný kvůli  legitimnímu cíli spočívajícímu v účinném postihu porušování pravidel hospodářské soutěže.

Soudní dvůr s tím ale nesouhlasil. Rozhodl, že unijní pravidla zakazující kartely je třeba vykládat následovně: nelze bránit poškozenému, který se domáhá náhrady škody způsobené porušením práva hospodářské soutěže, aby mu byly zpřístupněny dokumenty týkající se řízení o shovívavosti vedeného s osobou, která se tohoto porušení dopustila. Dle Soudního dvora je na vnitrostátních soudech jednotlivých členských zemí, aby stanovily podmínky, za nichž je tento přístup možný, zároveň ale zvážily zájmy chráněné právem EU.

Výsledkem je, jak asi tušíte, dost podstatná nejistota potenciálních žadatelů o program shovívavosti. Nikdo totiž nemůže vyloučit, že dokumenty a informace poskytnuté národního soutěžnímu úřadu budou nakonec použity proti nim. To by v konečném důsledku vedlo k oslabení atraktivity programu shovívavosti jako účinného nástroje soutěžních orgánů v boji proti kartelům.  

Zdá se však, že český zákonodárce má v úmyslu udělat v této problematice jasněji. V Poslanecké sněmovně totiž nyní leží návrh novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, která by měla přinést kromě zákonného ukotvení programu shovívavosti a dalších věcí i výslovné ustanovení o tom, že část spisu obsahující žádost o upuštění od uložení pokuty může být zpřístupněna pouze účastníkovi řízení či jeho zástupci. Zdá se tedy, že ti, kdo se ke kartelu budou chtít přiznat v Česku, mohou spát o něco klidněji.