Potřebuje Německo pro udržení přijatelného růstu zbytek Evropy?

V Evropě se začíná tvořit konsenzus ohledně stimulační politiky. Ta by měla zabránit cyklu deprese, kdy fiskální utahování nevede ke snížení deficitů, způsobuje jen růst nezaměstnanosti. Německo však mělo doposud ke stimulaci různé výhrady. Je nyní připraveno podílet se na podpoře růstu? Nebo můžeme položit následující otázku: Může Německo dosahovat přijatelného růstu i v případě, že zbytek eurozóny spadne do recese?

Německo by totiž podporovalo stimulaci pouze tehdy, kdyby mělo samo problém. Mezi možné cesty, jak podpořit růst, přitom patří oslabení eura, zvýšení investic ze strany EIB a evropských strukturálních fondů, rozprostření snahy o snížení deficitů do delšího časového období a část strukturální politiky. A podporou by byla i fiskální stimulace v Německu samotném. Pozitivní postoj Německa k takovým krokům závisí konkrétně na tom, jak se bude vyvíjet jeho domácí poptávka a jak exporty.

Německé firmy jsou velmi ziskové, což zvyšuje zaměstnanost, reálné mzdy a investice. Domácí poptávka tak má pozitivní momentum i přes vysokou míru úspor domácností. Finanční zdraví německých firem ale také závisí na jejich schopnosti exportovat. Mezi úrovní exportních objednávek a celkových objednávek panuje v případě Německa vysoká korelace. Klesající vývozy tak vedou k nižším investicím a zhoršení finančního zdraví firem. Do zemí EU přitom proudí 60 % celkových německých exportů, do zemí eurozóny 40 %. Podíl rozvíjejících se zemí a zemí vyvážejících ropu dosahuje pouze asi 30 %. Váha exportů do Evropy klesá, zatímco váha vývozů do zbytku světa roste a celkově vidíme stagnaci.

Domníváme se tudíž, že Německo by nebylo schopno udržet přijatelný růst i v případě, kdyby zbytek eurozóny spadl do recese. Vývozy do tohoto regionu mají příliš vysokou váhu na to, aby měly jen omezený vliv jak na celkové exporty, tak na německou domácí poptávku.

(Zdroj: Natixis)