Víc než kdy jindy si dnes podnikatelé nemohou být jisti, zda proti nim nebude zahájeno insolvenční řízení. Pokud bude, nabízí se otázka, jestli jim jejich obchodní partneři mohou automaticky přerušit dodávky zboží či služeb, když šance, že dostanou zaplaceno, není vysoká. Tady je jeden z možných názorů.
Podnikatelé uzavřou smlouvu o dodání zboží či poskytnutí služeb. Z této smlouvy vznikají standardní práva a povinnosti, tj. mimo jiné na jedné straně dodat zboží či služby a odpovídat za vady, na druhé straně zaplatit kupní cenu. Proto situace, kdy je v období mezi uzavřením smlouvy a jejím plnění proti smluvnímu partnerovi zahájeno insolvenční řízení, může vyvolat komplikace.
Zákon říká, že jestliže se po uzavření smlouvy stane zřejmým, že druhá strana nesplní svůj závazek vzhledem ke své nezpůsobilosti nebo svému chování při přípravě plnění závazku, lze plnění odepřít až do doby, kdy bude druhou stranou poskytnuto její plnění (tedy zejména kupní cena) nebo její plnění bude dodatečně zajištěno. Zde se střetávají dva základní právní principy: smlouvy se mají dodržovat a vedení společnosti musí jednat s péčí řádného hospodáře.
Zahájení insolvečního řízení nemusí vždy představovat závažný problém. Samo o sobě ani nemůže představovat důvod odepřít dodávku druhé smluvní straně – pamatujme na zásadu „smlouvy se mají dodržovat“. Na druhou stranu je tu ale i zmíněné pravidlo o „řízení společnosti s péčí řádného hospodáře“. Kvůli němu je vždy třeba zjistit bližší okolnosti konkrétního případu – kdo podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, proč to udělal a jak situaci vidí zástupce firmy, proti níž bylo insolvenční řízení zahájeno.
Pokud je po zhodnocení těchto bodů pravděpodobné, že druhá strana, potýkající se s insolvenčním řízením, nesplní svůj závazek z konkrétní smlouvy, je možné jí odepřít plnění, tj. nedodat jí smluvené zboží a služby. Zároveň je ale třeba ji předem informovat, že je první strana připravená zboží či služby dodat, pokud firma za objednaný produkt zaplatí nejpozději v okamžiku dodání (pokud to samozřejmě již nebylo smluvně dojednáno), případně své plnění jinak dodatečně zajistí, například zřízením zástavního práva.
Takové jednání je dle mého názoru smyslem právní úpravy, neboť umožňuje ochránit se před vzniklým rizikem a zároveň je férové. Co by to bylo za podnikatele, pokud by bez jakéhokoli zkoumání dodal zboží někomu, u koho by bylo naprosto zřejmé, že nezaplatí, jelikož je či bude v úpadku. V konkurzu již věřitelé z majetkové podstaty dostanou obvykle jen minimum a navíc po prohlášení úpadku nemohou žádat vrácení poskytnutého plnění. Postup, který jsem popsal, platí přiměřeně i pro ty, co si sjednají smlouvu ne podle obchodního zákoníku (jako je to v případě podnikatelů), ale podle občanského zákoníku.